Mrknu na kůrovce, Turow a vlčí smečky, vyhodnotím formy covidu, usadil se na lavu,
v kožichu perském, myšlenky loví v mozku ministerském.
Sluníčko uspává, poslední vjem, zítra je Valentýn, mám koupit džem!
Kde toho Valentýna vzali?
Nám stačil Mácha a jeho Máj, hrdličky vrkaly a voněl háj.
Již ve snu vidí úřednický pán,
savanou kráčí jakýs chuligán a za ním římská noblesa, blíží se , již jsou u lesa.
Rozdělám oheň, děl mladší chlap.
To u nás v Římě, měl každý podlahové topení rád.
Tak každý druhého svým chvalozpěvem chtěl opájet,
pak konečně začali si kamarádsky vyprávět.
Odkud jsi ctihodný kmete? S hůry, zemřel jsem pro lásku mučednickou smrtí.
Žil jsem v Římě, biskupem byl a rád lidi prosté, jsem bylinami vyléčil.
Však chlapec jeden, nestačil jsem a protivenství bylo tady! Nějak to nejde dohromady, tak mi nejvyšší šéf občas dá můj svátek prožít na zemi,
ať omrknu, co změnilo se – svět, či moje zásady.
Určitě však potěším ho, těch tretek - samý Valentýn,
od plyšových medvědů po čokoládový mlýn.
Ale konec těm mým řečem, jo, byl jsem v raném středověku dokonce i svatořečen!
A co ty pacholíku, nejsi náhodou od nás z 6 pahorku?!
Ne, ne svatý otče, jsem o dost mladší, to bude jednou na dlouhé vyprávění,, jsem bouřlivák, taky trochu bohém, básník, snílek, novinář . To víš, ta strašná konkurence-Ruchovci, Lumírovci, teď nějací Pisálci!
Za dobré chování odskočit směl jsem z očistce, chci přepsat svou láskyplnou báseň Máj.
Copak, začátek, lásky čas, hrdliččin hlas zve ku lásce hrám, ale ten konec-otcovražda , to POA Jáma a kyvadlo je sranda! Chci to přepsat, prachy budou, mám u Doks svoje jezero, bude to místo v klidu tichém, představ si Hynci 2, Vilém, Ty a Jarča staví na guláš! A my dáme mariáš!
Na vodě prosté plavidlo.
Tak to vidíte, když velký šéf chce, nic není nemožné! Setkali se sv.Valentýn a K.H. Mácha. A co my víme, sny se mají plnit.
No a náš pan úředník sice dál nic nevěděl o vodě, vlcích Turowu a kůrovci, ale fičel ubjedtat ženě velkou kytici.