Za 4 roky stihli naši zplodit 3 dcery, já byla nejmladší. Okaté, maminka nám říkala cérečky, táta štemplíčky, neb krom výšky jsme byly k nerozeznání, všechny ovšem po mamince. A protože otec toužící po synu prohlásil, že se na věc musí vědecky, řekl jen mamince-uvidíš, příště to bude kluk, já mám na to nos! K jeho obličeji se mi jeho nos zdál normální.
Přesně do dne po sedmileté výměně krve se v den mých 7.narozenin narodila dcera čtvrtá, okatá, roztomilá á, opět celá maminka! Té už to bylo fuk.Vzdala svůj sen, že bude Ema Destinová a uplatňovala na nás vše, co se naučila u Bati, včetně šití, němčiny a těsnopisu. Nejmladší holčička se po otci jmenuje Fanynka a byla tak milá a krásná, že nám ji smečka uličních děti za úplatu vozily a braly do kina, kde .okamžitě na klíně usnula, někdy se počurala.
Otci jen vrtalo hlavou, kde vzala nosík nahoru, když my štempličky měl nosy po mamce jak říkal řecké, či jižanské, to prý když zdrhali od Drakuly přes Transylvánii , aby se dodrápali na neúrodné kotáry Valašska a hráli si na šlechtu. Stejně nás vychovával přísně, jak kluky. Od klasických houslí, klavíru a cvičení jsme ťukaly radistům morseovku, účastnily se matematických olympiád a za odměnu u Člověče jsme si mohly vykrátit složitý složený zlomek. Krom konstruktéra na 1. Brněnské totiž učil i na večerní průmyslovce matematiku a rád se chlubil typem průpovídek. „No to pane kolego nemyslíte vážně, to by naše…jmána si pletl a třídy také, vypočítala rychleji v 2.A!“ Klidná léta, kdy Navrátilky něco znamenaly v poklidu městečka. No a že jsme soutěže vyhrávaly, na to měl otec svůj nos a pro nás chytrou hlavu!
Leč- chystalo se výročí 550 let založení města a mamince svěřili roli Bětušky v místní operetce Poupě z pivovarské zahrádky. Mamince bylo přes 30, ale krom sametového altu byla pořád krásná a na šenkýřku tak akorát.Chytla poslední příležitost za pačesy a domem se linuly písně o pivu i touhy po sládkovi i mládkovi. A otec zuřil. Prohlásil, že tyhle spolky akorát rozbíjí rodiny a že na to má nos. Nervy však očividně ne. Už mi bylo 10, tak jako nástroj plození jsem si nos rozhodně nepředstavovala, ale budiž. Výsledek byl ten, že uplakané Poupě z pivovarské zahrádky roli odřeklo a o pár dnů dřív vlivem stáčení vín na Silvestra se nám překotně narodil bráška a otci následník trůnu Karel 5., Silvestr Navrátil! Celý dědeček, tátův tatínek, takže sbormistr z toho byl venku a opět směl tatínka zdravit!
Po dědečkovi měl bráška pořádný chlapský nosisko a dodnes nosí ty samé fousy jako děda.
Kluka rozmazlovali, mohl vše, my měly mít rozum, nám to tatínek vynahrazoval dárky z „venku“, kam služebně létal. Jednu chybu to mělo, že koupil vždy stejné barvy i velikosti…….Vše padlo, když dovezl z Paříže 5 naušnice (i pro maminku), aby pak doma zjistil, že nemáme ani jedna propíchnuté uši. Taky na co, když nás bral za kluky Postavíme dům, mám na to nos, teď je ta správná doba, řekl táta a učinil.
Idylka trvala do Kájových 13 let, kdy tatínek po infarktu zemřel. Ani mi nebyl na promoci. Z malého kluka se ze dne na den stal chlap v rodině, my tři byly už vdané a Fany v Jihlavě ve škole. A tak se daly pryč včely, kluk musel zabíjet králíky, sekat kosou atd. Brávaly jsme ho na prázdniny a snažily se mu osud nějak vynahradit. Všechny jsme se v jeho prospěch vzdaly veškerého majetku, majíc na paměti, že to bylo zřejmě tatínkovo nevyslovené přání, aby kluk zůstal na domě.Maminka dožila také u něho, Dodnes si pomáháme a máme moc hezké sourozenecké vztahy. Ale ten nos na věci praktické dlouho chyběl.
Karel vystudoval a že bude stavařem, táta mi to doporučoval, na to on měl nos,netušil však, že bude revoluce a jeho syn povede úspěšně stavební firmu i se 2 syny architekty.
Sjíždíme se už jen občas, každý má děti, vnuky, ale je nás na 40 a je to krásné!
Na poslední návštěvě na dušičky jsem bráchovi řekla-ty jsi i po 60 hezký chlap, víš že se podobáš s tím vousiskem Juliusovi Satinskému, i ten nos…předběhl mě-víš co jsem na tu skobu ulovil krásných ženských! Vzal si Milušku z Horního mlýna. Kdysi nám ten 300 let starý příběh tatínek vyprávěl, dlužili předkovi Šimonu Navrátilovi 40 zlatek za louku-jak se uvádí v kronice města-a on ten Karel měl nos tam jít, a krom Milušky si to louku vzít zpátky i s chlupama a pořádným úrokem!
Každoročně po půl noci na Silvestra má program Jožka Šmukař. Na natáčení, pokaždé jinde, má své lidi. Až se tam při tanci každoročně uvidíte motat krásný vysoký pár, je to můj brácha Karel 5., s Miluškou z horního mlejna!