Ptal jsem se větve ojínělé
zda ve stromoví srdce celé
také zmrzlé má.
Ona se zlehka prohla v pase
a zvláštně, smutně usmála se.
Nech spát mě hochu ještě trochu,
neruš mé tiché větvoví !
Já plakat budu, s větrem rvát se
okamžik přijde
pousmát se
- jaro ti odpoví.