Abys nerobil ten portrét křehce kulatý
postav ho daleko od sebe,
tulák jde krajem, nese si samé záplaty
bohatší krále
v zrcadle nebe.
Skleněná koule hraje duhou všemi barvami,
dotek tak prostý, jak hory prolnou mlhami,
řasy se do tmy snáší měkce nad víčky,
vkročil jak démon , co vlastní dvoje střevíčky.
Požehnej tuláku portrétu kulatému,
tajemství hodno nás v tvém i jeho jménu.
Ty znáš tu hudbu opojné bolesti,
co ve své podstatě sahá do věčnosti.
Lokněme vláhu, tuláci žití svého,
vřelými doušky srdcí mého i tvého…
Co zbývá nám než portrét křehce kulatý?
Tulák sám krajem jde, nese si samé záplaty….