Vždycky mě zajímalo, jak to vypadá tam uvnitř, v naší matičce Zemi. Mnohokrát jsem sfáral do hlubinných uhelných dolů, byla to moje celoživotní pracovní profese. Seznámil se taky s technologií dobývání lignitu, ropy, grafitu i břidlice. Nezapomenutelným zážitkem byla tajná výprava se speleologem na dvouhodinové exkurzi, kdy jsme prolezli kus podzemí Moravského krasu. Místy bylo potřeba sundat přilbu, abychom se protáhli těsnými úseky naší trati. Místy jsme se plazili bahnem, lezli po římse přes rozsedlinu svislých skalních stěn, po kolena se brodili vodou a nakonec vystoupali sedmdesát metrů po provazovém žebříku na povrch.
Lidstvo se naučilo létat do vesmíru, ale jak skutečně vypadá naše planeta zevnitř, to jsou jen dohady. Kolský vrt se nachází v Rusku, nedaleko Finsko - Norské hranice. Je nejhlubším vrtem do země a náklady na jeho provoz převýšily náklady na kosmický výzkum. Vrtalo se čtyřiadvacet let a bylo dosaženo hloubky vrtu 12,3 km, což představuje přibližně pouhou jednu padesátinu poloměru (6 378 km) naší planety. Důvodů, proč byly práce na hloubení zastaveny, je hned několik. Vedle obrovských nákladů to byly i technické problémy, kdy v hloubce přes 12 000 m dosahovala teplota hornin více než 2 200 stupňů, což je srovnatelné s teplotou na Slunci a vrtací technika se prostě roztavila. Nebyly to však pouze technické a finanční problémy, kvůli kterým byly práce ukončené. Byly to i nevysvětlitelné záhady, které nastaly. Svědkové se domnívají, že bylo dosaženo kontaktu s peklem. Z hlubin podsvětí se ozývaly děsivé zvuky, zoufalé výkřiky, skřeky, vytí, nářky. Dokonce došlo k výbuchu a z vrtu vzlétl démon, jako varovný prst před dalšími pokusy v narušování soukromí pekelných mocností.
Od doby, kdy byly práce na hloubení ukončeny (r. 1994) uplynula řada let. Věž pracovního komplexu se zřítila a místo se stalo krajinou duchů a cílem vyznavačů turistiky strachu.