Tak si říkám, jak je ten svět lidí nespravedlivý. Bylo mi dvacet, když jsme se s Pepou seznámili a o rok později vzali. Byl o čtyři roky starší, měl po vojně a hlavně, byl fešák. Fešák byl vlastně po celý svůj život. Zdravý, silný, v dobré kondici, dominantní, pracovitý, pozorný a zdánlivě nestárnoucí. ,Věk je přece jenom číslo‘, říkával. Lovec, vůdce stáda, kohout na dvorku, pán tvorstva, hlava rodiny a mnoho dalších synonym se zatím ještě v současné společnosti používají, ale do jaké míry jsou platná, to je na zváženou. Zrekonstruovali jsme dům, vychovali dvě děti, které už taky mají svoje děti a společně dospěli do poslední etapy života, do penze. Můj nestárnoucí a dominantní Pepa se začal chovat, jak utržený ze řetězu. Stále vymýšlel rozmanité aktivity. Představte si, že mi na staré roky pořídil nové kolo, taky běžky a permanentku na bazén. Aktivně jsme trávili volný čas, stále vymýšlel všelijaké „víkendovky“ a „wellnessovky“, dokonce jsem s ním musela navštěvovat kurz tanečních pro dospělé. Pro Bůh!, copak jsem nějaký zamrzlý adolescent? A ještě taky, aby nám zdraví vydrželo, zavedl jídelníček na celý týden a výsledky mého kulinářského umění dokonce začal známkovat! Prý-,S věkem přichází i moudrost‘. Ten den jsme měli naplánované podzimní práce na zahradě a Pepa si klidně odešel. Myslím, navždycky odešel. V tom vidím tu nespravedlnost světa. Podle statistik se v naší zemi muži dožívají průměrného věku sedmasedmdesáti let a ženy třiaosmdesáti. Jak k tomu většinou o několik let mladší žena přijde, když ji „její nestárnoucí Pepa“ opustí a nechá ji chuděrku plahočit se životem o jednom mizerném důchodu dalších deset i více let. Nabízí se myšlenka, zda by se nemělo uzákonit pravidlo, že muži si budou povinně brát životní partnerky o šest let starší, aby odchod obou partnerů do věčných lovišť byl přibližně shodný. (Když se řeší vztahy stejnopohlavních párů, povoluje se užívání některých drog, čaruje se s věkem odchodu do důchodu, proč by se nemohly stanovit mantinely partnerského věku?) Ideální by bylo, kdyby byl úplně shodný. To by se mohli uložit do společného dvojfutrálu a třeba se i držet za ruku a spokojeně vzpomínat na staré, dobré časy. Zkrátka: Muži nestárnou, jen brzy brka vytáhnou.