Slavný Cyrano to řekl správně: „Velký nos velkého ducha značí.“ U nás v rodině máme všichni velké raťafáky a je mi upřímně líto těch, kteří mají nosíky jak pralinku, protože takto postižení lidé si prostě nemohou vidět ani na špičku nosu. Navíc takovíto nešťastníci mají nesnadnou cestu životem, ježto je pro ně složité vytýčit si cíl a jít pak přímo za nosem. Sešli jsme se u jednoho stolu, abychom si po čase dali pořádně do nosu a probrali rodinné záležitosti. Jak se tak kolem sebe dívám, říkám si, jsme dobrá skvadra. Každého z nás pěkný frňák zdobí. Samozřejmě vedu já. Ne, že bych byl nositelem nějakého mohutného pokrouceného heligónu, ale jsem nejstarší a vědecky je prokázáno, že nos jako jediný orgán lidského těla roste po celý život. (Škoda, že jenom frňák!) Abych si nenabil nos, musím decentně velebit skobu mojí ženy. Má ji pěknou. (Skobu.) Tvrdí, že je majitelem řeckého typu nosu, kterým disponují pouze vzdělaní, praktičtí a věrní lidé. Pravda je, že je věrná především Kauflandu, ale co je praktického na tom, že tam nakupuje jenom samé kraviny, to opravdu nevím. Starší dcera má taky docela slušný zoban. Když jsme se byli na Nový rok vykoupat v Kališoku, ještě tři dny jí pak svítil jak Černobyl po havárii. Tvrdila, že prý ji v tom mrazu vůbec nebyla zima, ale kecala, protože se jí během lhaní nos prodloužil, což je podle průzkumu amerických vědců v důsledku toho, že nemluví pravdu. Chobůtek naší mladší dcery je zvláštní tím, že když mluví, pohybuje se jí špička nosu nahoru, dolů, ba i do stran. (Podobně jako mravenečníkovi během konzumace.) Říkám jí, že se dorozumívá i nosem. Zvláštní je, že během celého zimního období ho má rudý, jak spartakiádní trencle. (A v létě vlastně taky. To má zase od slunka.) U stolu s námi hoduje i dvaadvacetiletá vnučka. Říkám jí: „Tak co, máš už nějakého parťáka?“ Na to babka hlásí, ať svůj rypák nestrkám do věcí dospělé ženy, na což rázně odpovím, že mě nikdo za nos vodit nebude, protože pořádek v rodině musí být. Na to mám dobrý nos. Taky jsem vnučce oznámil, ať mi co nejdříve svého přítele představí, abych ho odborně posoudil, protože přece podle nosa poznáš kosa a žádného s pršákem nahoru rodiny nebereme. Další člen rodiny se válel pod stolem, diskuse se nezúčastňoval, jen čekal, kdo mu tajně podvrhne kousek nějaké dobroty. Náš čokl je jezevčík, takže je podle čumáku ve správné famílii a ostudu nám svým čenichem rozhodně nedělá. On s tím svým vysavačem všechno vyčenichá. Když jsme s ním byli v létě na procházce v lese, strčil svůj zvědavý čuchometr kam neměl. Přímo do vosího hnízda! Kňučel a lítal po lese….jako kdyby mu ulítly včely. Doma jsme mu pak ten jeho opuchlý kynol ošetřili hojivou mastí a slušivou, přiléhavou rouškou.
