Okurková sezóna
Abych správně pochopil, co vlastně termín „Okurková sezóna“ znamená, vyhledal jsem si na Wikipedii odborné vysvětlení. Tady je: „Okurková sezóna je označení letního období, kdy se děje minimum událostí, mimo jiné jsou také parlamentní a divadelní prázdniny. Média pak dávají větší prostor zprávám ze života celebrit.“ Jinými slovy období „NIC“. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem muž jemných mravů, vulgárně nenadávám jako špaček a podle Špačka Vládi též dodržuji etiketu. Do řiti! Kdo přišel na to, že když politici, herci a celebrity mají prázdniny, je celý národ tak říkajíc v prdeli!? Vždyť právě během tohoto období je na světě ještě o něco lépe.
Po horkém letním dni jsem si udělal pohodlí před vypnutou televizí a ponořil se do vzdálených vzpomínek z mládí.
Kurz tanečních jsem už měl za sebou a se svými kámoši jsme se těšili na sobotní skotačení při „Čajích o páté“. Kdo nezažil, nepochopí. Chlapci se pyšnili chmýřím pod nosem, luxusními tesilovými kalhotami a bílou dederonkou opatřenou úzkou černou kravatou z koženky. Dívky se předváděly řádně vytupírovanými vlasy, halenkou s lodičkovým výstřihem, ve kterém radostně skotačily kozičky do špičky. To tehdy frčelo. Kratičké sukně spíše připomínaly širší opasek. Posedávaly na umakartových židlích u stolků s umakartovou deskou a popíjely bublinkovou limonádu, zatímco mládenci lačně obcházeli terén a upíjeli pivo z voskovaných kelímků. Na živou hudbu se většinou tančil twist, ale i ploužák v produkci amatérské skupiny strejdy Broučka nesměl chybět. A právě ploužák byla chvíle, na kterou jsem nedočkavě čekal. Žádné „Smím prosit“ s mírnou úklonou, jak nás v tanečních učili, žádné paži v paži s milým výrazem ve tváři, žádné krokové variace dle mistra tance. To bych se pěkně ztrapnil. Pěkně zostra: „Hele, pojď si trsnout, kobro!“ Teď teprve přichází moje chvíle. Ploužák, okurka v pravé kapse, tělo na tělo. Některá se cudně oddálila, některá se přesunula více na střed, jenže tam už jsem číhal JÁ. Byly i takové, které se zasněně přitulily blíže. Úplně natěsno. Tady byla kořist jasná.
Tož takové mám krásné vzpomínky na doby čerstvé zralosti. A teď, v pokročilém věku mě z ničeho nic napadá myšlenka, jak že to vlastně s tou „sezónou okurek“ je, zdalipak i na mě nepřišlo obávané hluché období?