„Pepíčku, poďsem! Umej si krk a vyčisti si uši, tady máš korunu a mazej k holiči, ať tě pořádně vostříhá. Už seš zarostlej jak Ezau.“ „A kdo je to ten Ezau?“ ptám se matky. „Kdybys chodil do náboženství místo do toho tvýho pionýra, tak bys věděl, že je to biblická postava. Helé, teď nevotravuj a upaluj! “ „A tu maš eště dvě kačky, zastaviš se u Kučery v trafice a kupiš mi cigarety. Lipy.“ Řekl otec. Bydleli jsme na periferii města, kde holič Kudrna svoje klienty obsluhoval dvakrát v týdnu. V holírně se vždycky sešlo pět, šest zákazníků oblečených do pracovních montérek a flanelové košile. Někteří si zapálili svoje viržinko, jiní si otevřeli lahváče…a vedly se řeči. V diskusi měl vždycky prim mistr holič. Ten všemu rozuměl, všechno znal, vyřešil každý spor. Však se taky nadarmo neříká ,máš keců, jak holič o sobotě´. Na stěně vedle věšáků viselo ,čtecí zařízení´. Byl to takový dřevěný rám, ve kterém byl připevněný časopis, to aby se neohýbaly listy. Pánové byli holeni zásadně břitvou, kterou pan holič před každým použitím přejel na koženém řemenu z buvolí kůže. Poctivou štětkou na holení pak v kelímku napěnil mýdlo značky Barbus a ekvilibristickými pohyby provedl úkon. Po oholení pak zákazníka namáznul takzvaným kamencem, aby se zatáhla drobná zranění, na což zákazník dlouze pronesl „Áááááá“,… a bylo hotovo. Do vysokého dřevěného křesílka pro děti jsem dostal ještě i podprdelník, to abych byl výš a holič se nemusel tolik ohýbat. Sklopil jsem hlavu a modlil se, ať práce na mojí kštici netrvá dlouho. Ono to stříhání vlasů ručním strojkem nebylo nijak příjemné. Byla to vlastně hotová trýzeň….a za korunu! Chromovaný strojek byl poháněn hbitými prsty mistra Kudrny, ale dost často se stávalo, že to pěkně zaškubalo, zejména když se se zákazníky zakecal,- jak holič o sobotě. Cestou domů jsem u trafikanta Kučery za dvě Kačky koupil desítku Líp a prý mám fotříkovi vyřídit, že je k mání nová značka cigárek za 3,20 Kčs desítka a jmenují se Džunky. „Dědku, tady máš stovku a mazej k holiči, vypadáš už jak Ezau!“ Konstatovala moje žena – babka Velitelka. Čtyři zákazníci v čekárně se sklopenými hlavami nad svými mobily na pozdrav sice odpověděli, ale nevěděli komu. Bez zastavení palcovali tlačítka jak o závod. Jen ze zdi se na mě z reklamních snímků šklebilo několik nagelovaných manekýnů, u kterých si nemohl být nikdo jistý jejich orientací. Po hodině čekání mě do parády dostala paní holička. Zkontrolovala potvrzení o dvojím očkování, zahalila svá ústa rouškou a provedla úkon. Nebýt dvou neukázněných a vypasených koz, které na mě přes zrcadlo čuměly z jejího hlubokého výstřihu, stála by dnešní návštěva holičství úplně za prd. A navíc, zase přitvrdili, jelikož jsem za službu vysolil teď už sto dvacet kaček! Jó, časy se mění. Josef TOUHA (ml.) Ul. Nostalgická č. 1 364 01 Toužim P. S. Přátelé, příští týden jsem objednán k zubaři