Býti hodný, zdvořilý, ochotný, pracovitý, bližnímu vždy poskytnout pomocnou ruku, vyhýbat se nemravným projevům, nečumět po babách…..se vždycky vyplatí. Mám s tím svoji zkušenost. Přišly Vánoce, a protože jsem se po celý minulý rok choval mravně, přinesl mi Ježíšek kolo. Tentokrát ne ponožky, jako obyčejně v minulých letech, ale krásný horský bajk.
Každé léto na lodi splavuji některou z našich řek. Vlastně ty, které jsou na kánoji splavné, mám sjeté skoro všechny a chybí mi už pouze Cidlina. Ta se sjíždí z Nového Bydžova až po soutok s Labem. Jenže letošní léto bylo suché a vodákům nepřálo, tak snad příště.
A tak jsem osedlal svého Ježíškovského oře a vyrazil za poznáním na Vysočinu, Posázaví a Českou Sibiř. Svoje putování jsem zahájil v Novém Městě na Moravě. První moje zastavení bylo na Pičulíně.
No nebýt alespoň jedenkrát v životě na kopci vysokém 664 m s takovýmto libozvučným názvem, to by mě hodně mrzelo. Dalším cílem mojí tour byla Přibyslav.
Kdo dával ve škole pozor, ví, že právě tady na Žižkově poli v roce 1424 zemřel ve věku šedesáti čtyř let náš slavný husitský vojevůdce Jan Žižka a roku 1874 zde byla postavena jeho mohyla.
Další etapa směřovala do malé, avšak významem velké obce Číhošť. O Číhošťském zázraku z roku 1949 v místním kostele a duchovním Toufarovi se hodně napsalo, ale málokdo ví, že pár metrů za obcí se nachází geografický střed republiky. Místo je označeno kamenným pomníkem s vyznačením zeměpisných souřadnic.
Další díl cesty byl ozdoben malebnou krajinou, cestami lemovanými alejemi líp, kaštanů i babyky. Vždycky jsem si myslel, že babyka je pouhý keř, nebo snad bylina, avšak tenkrát jsem náhodou a úplně výjimečně ve škole nedával pozor. Je to právě ten druh javoru, jehož plody jsou okřídlené dvounažky, kterými jsme si v dětství zdobili nosy. Jak si to tak fofruju serpentinami do údolí řeky Sázavy, dostanu smyk. Přímo v zatáčce na mě číhala kupa kobylinců, kterým jsem se už nedokázal vyhnout. Jen díky svému mrštnému, vytrénovanému tělu a býčí síle, kterou disponuji, se mi podařilo předejít katastrofě a dnešní etapu ve zdraví ukončit.
V poslední části cyklovýletu jsem si to namířil do oblasti nazvané Česká Sibiř a vydal se přímo na tajemnou, záhadami i nadějí opředenou horu Blaník. (638m/m.) Za tmy a dobitý jak stará kobyla jsem ulehl pod rozhlednou, abych se prospal a nabral nových sil.
Někde z hlubin kopce se ozývalo bezstarostné chrápání rytířů. Záhy i já jsem bezstarostně usnul a brzy nad ránem se probudil zimou. Tak už to na Sibiři bývá.
Milý, bystrý čtenáři. Pokud jsi pozorně přečetl „Tour de B“, zajisté jsi pochopil, že se jednalo o putování ve vyjmenovaných slovech po B, jak jsme se je kdysi učili na základce: Býti, Obyčej, Bystrý, Bylina, Kobyla, Býk, Babyka, Bydžov, Přibyslav.
Jo, abych nezapomněl! Zmíněná cesta se během letošního léta opravdu uskutečnila a na příští víkend jsme s kamarády Zbyškem a Zbyňkem domluveni, že navštívíme Památník ll. světové války v Hrabyni.