„Dědku! Ty nevíš, že je dnes Valentýna?“
„Jakého Valentýna? Já žádného neznám! To snad v našem kalendáři existuje?“ Odpovídám. „Znám Antonína z Bohumína, Frantu z Frýdlantu, Honzu ze Staříča, co vypadá jako…pražskej Pepík, ten, co si ještě nepích. Pak je tu ještě stará garda-Standa, Venda, Jarda a taky…“
„Nech těch keců a mazej mi koupit pořádnou kytku, nebo tě napráskám dětem, že tvoje drahá žena nemá doma džentlmena, což znamená - žádná změna…“
„Mlč, buď zticha jako pěna! Zajdu se podívat do lesa, jestli už neroste medvědí česnek, ten ti jako kvítí musí stačit. Je teplo, po sněhu ani památky, třeba už poroste. Já ten nový svátek, který se vloudil do našich kalendářů neberu, je to především svátek obchodníků. Jo!, a šeřit je třeba, protože letošní únor není bílý, pole nesílí, tudíž se bude opět zdražovat! To je víc než jasné! A cestou koupím lahvinku na zahřátí, ať mě furt dětem nepomlouváš, že jsem lakomý a nepozorný.“
„Blbneš!? Ty nevíš, že je ,Suchý únor‘!? Že se v únoru nemá chlastat kvůli detoxu zaneřáděného organizmu?“
„To jsou mi novoty. Chceš mi snad naznačit, že v čase zabíjaček a při tak významném svátku jako je Valentýn se má popíjet pouze jemně perlivá minerálka, bylinné thé a ovocné džusy? Koupím aspoň suché víno, to se snad během suchého měsíce chlastat může.“
Dnešní večer proběhnul při zapálené svíčce, pugetu z medvědího česneku a troše červeného, suchého vínečka.
„Hele, babko, stejně není nad tradiční, láskou a romantikou opředený máj. Tažní ptáci už vřískají na plné pecky, zatímco skromné únorové vrznutí skřivana nestojí za řeč. I takový polibek pod rozkvetlou haluzí, ten taky šmakuje úplně jinak. A ty slečny! Když zkrátí svoje sukně a prohloubí výstřihy…hned je na světě radostněji. Ba i staří dědci na lavičkách očumují holky v tričkách, já to přece musím vě……“
Lehký závan dojetí přerušila moje žena ostrým zvoláním: „Kuš, Dědku! Zalez si snít do pelechu, já se aspoň v klidu podívám na Vraždy v Midsomeru!“