Psal se poslední dubnový den pětačtyřicátého roku, kdy si Adollf s parťačkou Evou řekli svoje "ano". Jestli si ještě dopřáli novomanželského sexu, to se neví, ale na pravdu Boží odešli tentýž den společně a dobrovolně. Ačkoliv se jejich kariéra nesla pod heslem "GOTT MIT UNS", nemohli v žádném případě počítat s tím, že jim budou brány nebes otevřeny. Dokonce nemohli ani předpokládat, že se v peklíčku budou vyhřívat v kotlích pro prominenty. Zas takový bordel se v pekle netrpí. Braunová mohla nadále využívat svých pozemských zkušeností a se stala konkubínou jistého Barnabáše, neoblíbeného čerta té poslední kategorie. Hůře dopadl Hitler. Ten si o nějakých sexuálních radovánkách nemohl nechat ani snít. Byl totiž umístěn do septiku, kde si měl po několik století užívat pobytu v čertovských fekáliích. Jedinou obranu před odporným smradem mu poskytovala rouška typu Pharmawex M 01 s potiskem rudé hvězdy. Dávkování sraček bylo prováděno elektronicky tak, aby Áďovi hladina sahala přesně po ústa. Jednoho březnového dne, myslím, že to bylo 3.5.1953, přistál Adolfovi pekelným tobogánem do hajzlžumpy parťák, jistý Džugašvili, známý spíše pod názvem Josif Visarionovič Stalin. V pekle nastalo hotové peklo! Josif se vzpouzel jako býk vedený na porážku, řval jak na lesy jako jelen v říji: Že prý do žumpy néé, že vyhrál válku a osvobodil půl Evropy a že si to se všemi na nejbližší schůzi pěkně vyříká a všem ještě ukáže! Jenže mocnosti pekla jsou mnohem silnější, než nějaký Stalin a tak přes veškerý odpor byl poslán tam, kam patří. Do sraček. Nepřestával kolem sebe kopat, mávat rukama, hulákat, až se ozval rozezlený Adolf: "Jožo! Nasaď si roušku a drž hubu! Uklidni se vole, děláš vlnky a já už jsem dneska snídal." A to, že jsem nekecal, vám potvrdí ti bibličtí pozorovatelé shora, protože ti nelžou a všechno moc dobře vidí. Der Gott mit ihr!, Dědek B.