Příběh, který vám budu vyprávět, se stal za měsíčního úplňku před více než šedesáti lety. Síla tajemné fáze měsíce je popisována nejen v pranostikách, pohádkách a bájích, ale mnohé poznatky jsou i vědecky podložené, například mořský příliv, vliv měsíčního svitu na nemoci i tragické události. „Trafikant nikdy nemůže být hejtmanem. Císař pán by mu nesvěřil dalekohled. Raněnej voják však může dostat trafiku, ale trafikant hejtmanem? Nikdy!!“ (Řekl v Postřižinách Pepin.) Vyrůstal jsem na periferii okresního města v době, kdy se ještě mávalo vlakům, při pozdravu se smekala čepice i když pořádně mrzlo. Všichni obyvatelé naší čtvrti se znali, chovali se k sobě pozorně, přátelsky a vstřícně, všichni se vzájemně potřebovali. Dobře jsem měl zmapovaný rajon a jako malý kluk věděl, na který zvonek zazvoním, až půjdu nechat opravit boty, kde koupím domácí mlíko a vejce, kdo mě vytáhne z maléru, až zase někde při klukovských lumpárnách vysklíme okno, kde bydlí kovář, kamnář, krejčí, truhlář, porodní bába, hrobník…. Lidé se k sobě fakt chovali přátelsky, ale nevím, jestli to nebylo dáno jakousi poválečnou euforií nebo snad mým dětským pohledem. Vždyť už je tomu tolik let. Nejváženějším občanem mezi starousedlíky byl trafikant Kučera. Z války si přinesl protézu, berle a medaili. On totiž bojoval na Dukle. Vlastnil dva dopravní prostředky. Krátké trasy zvládal na ručně poháněné tříkolce s řetězovým převodem na přední kolo a na vzdálenější přepravu používal černou motorovou trojkolku značky ČZ125ccm. V prostoru za zády (pro zavazadla) vozil berle a někdy tam povozil i nás, kluky z ulice. A to byla obrovská událost, kterou nám hoši z ostatních čtvrtí města záviděli. Na pravém pahýlu, od stehna dolů, nosil válečný veterán Kučera kovovou protézu, na levý by se mu nevešel připnout ani metál za chrabrost. Náš trafikant byl skvělý člověk. I přes svůj handicap byl neustále dobré mysli, s každým přátelsky pohovořil, neměl žádných nepřátel. Od dospěláků vím, že když čas od času navštívil hospodu U lípy, zavládl v ní nehospodský, spíše kostelový klid. Všichni, i chlap od pípy si sedli kolem kulečníku a poslouchali trafikantovo vyprávění. Vyprávění příběhů ze života, z vojny, z ulice i z cest po světě. Nikdy si nestěžoval na svoje postižení, ani nikdy nepřetřásal nepříznivé politické klima. Vždycky říkal, že uznává jen dvě strany a to malou a velkou. S těmi je prý zadobře každý den. Jedné mrazivé podzimní noci našli za městem trafikanta Kučeru. Ležel bez známek života v příkopě i s převrácenou tříkolkou. Proč zemřel nejlepší člověk našeho města, to už se nikdy nikdo nedověděl. Snad to ví jen měsíc, který právě té noci byl v úplňku. Náš trafikant by mohl klidně být hejtmanem, protože byl moudrý, měl rád lidi a lidi měli rádi jeho. Dědek