Po delší době jsem navštívila prodejnu knih, abych se porozhlédla po policích, co teď frčí, kteří spisovatelé jdou na dračku, ale hlavně jaké novinky jsou v oddílu historické literatury a v části věnované osobnostnímu rozvoji. Člověk by se měl rozvíjet a vzdělávat neustále bez ohledu na věk a životní zkušenosti. Prohlížela jsem si knihy, k některým i čichala, protože mám ráda vůni nově vytištěných knih. Část věnovaná osobnostnímu rozvoji mě zklamala, protože nenabízela žádné novinky. I pomalu jsem šla k východu, když mě upoutal dlouhý, předlouhý regál věnovaný vaření, regál plný knih různé velikosti, barevnosti, tloušťky, prostě byl plný kuchařek. Zastavila jsem se a začala si kuchařky prohlížet.
První co mě napadlo, byla myšlenka, jak jsem tak dlouho mohla žít a vařit, aniž bych všechny ty kuchařky přečetla, nebo aspoň prolistovala. I začala jsem se tou záplavou knih prohrabávat a zjistila jsem, že už nefrčí kuchařky sestavené herci, zpěváky, tedy lidmi show byznysu. Už ani známí mistři kuchaři knihy moc nevydávají. Asi je zamrzelo, že národ český nemá zájem o molekulární kuchyni. Jedině neúnavný spisovatel Zdeněk nabízel za 400,- Kč Takovou normální kuchařku. Knihu jsem ani neotevřela, proč taky, stejně bych si jeho knihu nekoupila. Zdeňka nemám ráda.
A mé oči klouzaly po titulcích kuchařek dál. A co jsem zjistila? Méně se vaří, více se peče, už nestačí známá tvář na obalu knihy, názvy kuchařek musí přímo na kupující křičet, třeba Rychle a fit, Zhubni v kuchyni nebo Neber to jídlo tak vážně. Ze záplavy světových kuchařek jsem si aspoň prohlédla čínskou kuchařku, vždyť na čínských polévkách jsme dlouho ujížděli. Knihu jsem rychle odložila. V receptech na různé pokrmy bylo vždy asi z 10 ingrediencí, ze kterých se mělo jídlo vařit, a já identifikovala jenom jednu surovinu a to byla rýže nebo těstoviny. Nezaujala mě ani mexická, japonská, francouzská nebo thajská kuchařka.
Zajímavé počtení nabízely kuchařky, které propagovaly zdravou výživu. Taky ingredience, ze kterých se připravovalo jídlo jsem už znala. Vždyť stačí projít se po louce a máte je, ale bohužel ani kuchařka Les a louka na talíři taky u mě nezabodovala.
Jenom letmo jsem si přečetla tituly knih, které doporučují různé diety. Ani to ne. Položila jsem si otázku, co mi vlastně na těch kuchařských knihách vadí. Až když jsem vzala do ruky Svatojánskou kuchařku, tak jsem si to uvědomila. Otevřela jsem knihu. Na pravé straně lákavě nafocený talíř s pokrmem a vlevo seznam ingrediencí. A to je ono. Ono totiž než těch 16 různých ingrediencí dáte dohromady, než je nakoupíte, umelete nebo rozdrtíte, odvážíte, hlad vás přejde. V lepším případě hlad zaženete krajícem chleba, nebo zavoláte na Vezu pizzu. Všichni víme, že vařit se má, a já tvrdím vařit se má, ale vařit se má hlavně jednoduše.
Abych se ujistila, že se dá uvařit dobré jídlo i z menšího množství surovin, vytáhla jsem doma z knihovny roky prověřenou Českou kuchařku Juliany Fialové, na jejichž receptech vyrostly generace. To je kuchařka podle mého gusta, 5-6 surovin, postup je popsán jasně a stručně a srozumitelně. Podle toho receptu uvaří každý, proč, no protože je jednoduchý. Abych se ještě více utvrdila v tom, že v jednoduchosti je kouzlo, prolistovala jsem si náš rodinný klenot, Českou národní kuchařku z roku 1924 a zjistila jsem, že třeba i taková vyza pečená, nebo kamzík pečený, či úhoř smažený, se dá uvařit chutně a hlavně jednoduše.