Je krásný čtvrteční večer, stojím na cestě a dívám se na oblohu. Na nebi svítí tisíce hvězd a já sleduji na obloze úchvatný jev, konjunkci Venuše a Jupitera. Nádherná podívaná, nebe bez mráčku jenom hvězdy a dorůstající měsíc jsou na noční obloze.
Dívám se na tu nádheru, cítím takové zvláštní spojení mezi zemí a tím krásným hvězdným nebem. A v tom mě soused vyruší dotazem, jestli už přiletěli? Sice nevím, koho tím myslel, ale romantika skončila, a to mé spojení mezi nebem a zemí bylo přerušeno. A zase tu je obyčejný večer a realita všedního dne. Tato nevídaná podívaná ale u mě vyvolala vzpomínky na roky, kdy jsem se domnívala, že hvězdám porozumím, a že se ze mě stane hvězdopravec, byly to roky, kdy jsem se věnovala astrologii.
Byla to zajímavé období. Spolu s dalšími odhodlanými ženami jsem se snažila vniknout do tajů astrologie. Astroložka Martina nám vykládala o planetách, znameních, domech, my hleděly na horoskopy své, i svých známých. Snažily jsme se z hvězd, vyčíst jaké jsme osobnosti, co jsme dostaly do vínku při narození. Koukaly jsme na radixy a hledaly tam co nás čeká, co nás nemine. Astroložka Martina na nás chrlila stále nové a nové informace, naše sešity se plnily poznámkami. Ale jak přibývalo nových pojmů, údajů, tak v našich hlavách, taky i v mé hlavě začal vznikat chaos. Astrologie, stejně jako i jiné disciplíny, je třeba studovat, rozuměj učit se. A to byl problém.
Některé z nás se už sice viděly, jak lehce čteme z hvězd, co čeká svět, a co zažijeme v budoucnu my. Už jsme se viděly, jak ohromujeme rodinu, své známé svými rozbory a prognózami. Bohužel ale při cvičeních se naše práce s horoskopy spíše podobala věštění z koule, nebo hádej, možná se strefíš. To už i naše klidná lektorka zapochybovala o smysluplnosti těchto setkání. My ale dál tvrdošíjně docházely na přednášky a čekaly jsme na den, kdy se jen tak, samy od sebe všechny uslyšené informace začnou v našich hlavách usazovat a spojovat. Všechny jsme pochopitelně čekaly marně. Bohužel, ani v mé hlavě se nic moc neusazovalo ani nespojovalo, tak jsem se rozhodla spolužačky opustit. Má touha poznat vesmír a hvězdy mě ale neopustila.
Abych se opravdu dozvěděla, co je mezi nebem a zemí a vydala jsem se na přednášku o vesmíru. Paní ředitelka planetária nám začala o vesmíru vyprávět. Na plátno ztemnělého kina nám promítala nádherné barevné obrázky. Vzala mikrofon a začala na nás chrlit informace. Pro mě a myslím si, že i pro ostatní posluchače to byly jen těžko pochopitelné pojmy. Například, že vesmír je nekonečný. Nevysvětlila nám sice, jak si máme představit to nekonečno, zato nám řekla, že takových vesmírů je víc. Zmínila velký třesk, že se všechno neustále mění, naráží do sebe, plyny vybuchují, galaxie se ohýbají, temná hmota se přeskupuje. Vyjmenovala při tom celou Medělejevovu tabulku prvků, vzdálenosti udávala v číselných hodnotách, které jsme slyšela poprvé v životě. Začala jsem se v té změti odborných výrazů utápět, ale seděla jsme dál a poslouchala, copak se ještě dozvím.
A dozvěděla jsem se. Na konci přednášky nám sdělila, že UFO není a tím mě dorazila. A co já, věrný čtenář záhadologické literatury, co teď budu číst? Ale co, ať si vědci říkají, co chtějí, já vím, že UFO existuje a to mi vědci nevymluví.
A že něco existuje, tak to mi fakt nikdo nevymluví, protože i když nevěřím na náhody, jak si vysvětlit, že je všechno nějak sesynchronizovaný. Když si vzpomenu na nějakou kamarádku a ona se ozve, když si řeknu, že je všechno v pohodě a v klidu, ono se něco pokazí. Když už plánuju, jak naložím s valorizovaným důchodem, oni nám ho zatrhnou. Už se pomalu začínám bát na něco pomyslet.
Ale čeho se nebojím, je to, že by se vám moje vyprávění nelíbilo. Zeptala jsem se na to totiž tarotových karet, a ony mi řekly.
Že moje odvaha v kombinaci s důvtipem plodí pozitivní věci a že se odvíjí podle spravedlivého a logického řádu, že mám popustit uzdu své inspiraci a iniciativě a spoléhat na svůj vlastní úsudek. Jak prý zaseju, tak sklidím. A mám taky zvažovat spojení, která navazuji a ta se zdravým jádrem budou oporou v mém budoucím konání.
No pak lidi nevěřte, že je něco mezi nebem a zemí.