Je devět hodin večer a mobil oznamuje, že mi přišla nějaká zpráva. Chvilku si toho nevšímám a dál sleduji v televizi detektivní seriál, který jsem sice viděla už mnohokrát, v podstatě ho znám nazpaměť, ale pořád je to to nejlepší, u čeho můžeš večer odpočívat, a třeba i usnout. Zvědavost vítězí a beru mobil. Kamarádka Zdeňka mi posílá pozvánku na adventní ženské posezení. Na pozvánce stojí co, bude náplní toho podvečerního posezení. Předvánoční zastavení, sdílení ve skupině a práce s tematickými kartami. Okamžitě se rozhoduji, nikam nepůjdeš. Vánočně budeš rozjímat u pečení cukroví nebo u nějaké typicky předvánoční činnosti, jako je třeba mytí oken, nebo jiný druh úklidu. No ale, co když tam bude dobrá parta a pobavím se, zasměju se a taky tam zase budou ty karty. A co když tam budou zase nějaké nové. Zdeňka jich má nepřeberné množství. Co když ty karty mi něco napoví, něco sdělí, co když…
A je po spaní, začínají mi vyskakovat vzpomínky na mnohá podobná setkání, ať to bylo posezení nad rukopisy, ukázkami nějakých nových terapeutických metod, nebo arte tvoření. Tam karty měly vždy své místo. Práce s nimi každé setkání zahajovala. Všem nám karty pomohly odpoutat se od reálného světa do klidu. Pomohly všem přenastavit svůj vnitřní svět, vnímat jiné věci a jinak. Prostě k zahájení karty patřily. Jsem racionálně uvažující člověk a vím, že co si neuděláš sama, to nemáš, a hlavně jak si to uděláš, takové to budeš mít, ale přesto vždy když jsem na setkáních sahala po nějaké kartě, pociťovala jsem zvláštní směsici pocitů, od zvědavosti, očekávání až po napětí. Vždy jsem si říkala, problémů máš plnou hlavu, co když karta, po které sáhneš, ukáže ten správný směr co když ten problém, který tě teď tíží karty nějak vyřeší.
Karty pochopitelně nic nevyřeší, ale když držíš v ruce ten barevný, lesklý obdélníček, díváš se na obrázek nebo čteš, co je tam napsáno, máš pocit, že ta karta čekala jenom na tebe. Karta ukáže řešení, něco se stane a problém zmizí. Ach jo, ze zkušenosti vím, nikdy nic nezmizelo, vždy se musí rozhodnout a udělat všechno každý a sám..
Na hodinách svítí už trojka a já se stále váhám. Nakonec se definitivně rozhoduji, na předvánoční posezení nepůjdeš, karty tahat nebudeš, na zázraky věřit nebudeš, jsi racionálně uvažující člověk, ne žádný mystik. Ne ne ne.
A v posteli se dál převaluji, hlava se pořád nedokázala zklidnit, a když přeskočila na budíku trojka na čtyřku už si svým odmítnutím nejsem jistá. Co když tentokrát tam bude ta pravá karta co ti napoví a ukáže cestu, řešení a třeba co když…