Jsem si vědoma, že tento, název přeložený do jednoho cizího jazyka může vyvolávat nepříznivé reakce, ale já se budu snažit, aby se čtenář při čtení neděsil, ale pobavil.
K napsání mě přivedla dnešní dopolední procházka po zahradě. Na zeleném trávníku jsou pěkně v řadách nasázeny krtince, jeden za druhým. Pěkně ukazují, kde se ti malí hlodavci pohybují. Jsou to řady, někdy se protínají, asi křižovatka. Tito pracovití tvorové prorývají zahrady a pole všude kolem, i u všech sousedů vidím kopečky hlíny. Každý soused volí k likvidaci krtinců svou metodu. Já napíši o svém boji.
Tak jak teď bývá moderní i já jsem chtěla mít na zahradě krásný, dobře zastřižený zelený trávníček. Běhala jsem týden co týden se sekačkou a krtince mi strašně vadily. Řekla jsem si, „já vás zničím“. Nejprve jsem zvolila nejjednodušší metodu, to je rozhrabávání. Špatně. Na zeleném trávníčku byly hnědé hliněné koláče, na kterých tráva nerostla. Metodu souseda Emči, který každý krtinec v kýblu odnesl a sypal si ho na zahrádku, jako dobrou ornici jsem použít nechtěla.
Začala jsem naslouchat radám zkušených. Jako první metodu jsem použila zaručeně fungující jed na krtky. Koupila jsem pytlík tyrkysových granulí a poctivě sypala do každé díry. Pěkně, odhrnout, nasypat a zpět zahrnout. Až pak jsem si přečetla návod, (ostatně, dělám to vždy) na kterém bylo napsáno, ať chráníme pejsky a kočičky. No psa i kočku jsem pak musela hlídat, aby se nepřiotrávili. Naštěstí se nic nestalo.
Další moudrý soused doporučil lyzol. To je takové velice smradlavá tekutina, kterou se kdysi desinfikovaly snad i nemocnice. Návod zněl, namočit hadr do lyzolu, vložit do díry a zakrýt hlínou. Hurá zabralo, radovala jsem se několik málo dní. Bohužel i tato metoda nevyšla. Po několika dnech jsem zjistila, že na každém novém krtinci na vršku je vytlačený můj lyzolový hadřík. Ta moudrá zvířátky odstranila z děr tento smradlavý kus hadru.
Neúspěchem skončila i další metoda, třaskavé malé dělbuchy. Stačí malá patronka, krabička od sirek. Škrtneš patronku, hodíš, ono to dopadne za zem, vybuchne, vydá ohlušující ránu, krtek se lekne a uteče. Neutekl.
Další metodu, kterou použil kamarád Milan, jsem raději nevyzkoušela. On známý experimentátor použil proban butan. Je to plyn, který je těžší než vzduch, tak ho napustil do krtčích chodbiček. Celé odpoledne běhal s desetikilovou lahví po zahradě. Po skončení práce si spokojeně sedl na lavičku, zakouřil a nedopalek odhodil. O tom, co se pak stalo, se dodnes vypráví. Celá zahrada vyletěla do vzduchu, no pravda políčko měl tím pádem poryté, ale trávník zmizel pod kupou hlíny. Do vzduchu vyletěla psí bouda a židličky na posezení. Rána to byla taková, že sousedovi přes ulici vyletěla všechna skla ve skleníku. No Milanovi se nestalo nic, ale pro jistotu pak s kamarády dlouho připíjel na své zdraví.
Nějaký jiný dobrák mi doporučil, abych vložila do krtčího otvoru psí exkrement. Měli jsme velkého psa, německého ovčáka, ale pravda je, že nasbírat tolik materiálu mi nějakou dobu trvalo. Když bylo nasbíráno, tak jsem krtkům tu šmakuládu nacpala do děr. Nevím, jestli krtci mají čich, já ho mám, nebyla to zrovna příjemná procedura a navíc i tako zaručená metoda zklamala. Krtci ryli vesele dál.
Vyzkoušeli jsme i krtčí dýmovnice. Vypadá to jak velká svíčka s knotem. A jak na to, jednoduše. Do odkryté krtčí nory zasunete hořící dýmovnici. Zakryjete hlínou a vše ostatní už proběhne hladce. Krtek se nadýchá a uteče k sousedovi. Bohužel praxe byla jiná. Knot nechtěl hořet, a pokud hořel, tak zase nebyl dobrý sklon odkryté nory, pokud byl dobrý sklon, bylo málo hlíny na uzavření nory. A výsledek. Naše zahrada a blízké okolí bylo zakryté žlutým dávivým plynem, my s manželem byli přiotrání. Další neúspěch. Nevadí, máme další naprosto fungující doporučení.
Další metodou bylo použití inzerovaného výrobku plašiče na krtky. Vypadá to jak štafetový kolík, uvnitř jsou baterie. Klacík zastrčíte do otvoru, on vydává pískavý zvuk a tím krtky vyžene. Ano vyžene, ale bohužel jenom tak 3 metry od pískajícího zdroje. Ve větší vzdálenosti si krtci ryjí dál. Navíc to pískání mělo nějaké kouzlo, že si k tomu chodila, sednou a poslechnout i naše kočka.
Všímáte si, jaký urputný a dlouhý boj jsme s těmi živočichy vedla. I dozvěděla jsem od kamarádky Karin další zaručeně fungující fígl. A na to jsem taky naletěla. Doporučila mi do krtčí chodby vložit vibrátor, no prostě robertka. Říkám si, to může fungovat, bude se jim chodba chvět a krtci odejdou. Vydala jsem se na nákup.
Jela jsem do sexy šopu do Futura. Kdo to tam zná, tak ví, že tato diskrétní prodejna se nachází naproti kafebaru. Už v devět hodin, kdy jsem tam dorazila, tam seděli muži tmavší pleti a popíjeli svůj ranní příděl kofeinu. Váhala jsem, ale nakonec vstoupila. Paní prodavačka vypadala jak bordel mamá. Husté černé vlasy, výrazné černé obočí, tvář, která naznačovala, že paní toho asi hodně zažila. Hrubým, cigaretami prouzeným hlasem se mě zeptala, co si přeji. Věděla jsem to, ale říct to výstižně byl problém. Tak jsem začala….. že bych chtěla vibrátor, takový obyčejný, ne moc drahý, že to mám do díry……Teď jsem si uvědomila jakou kravinu jsem řekla i začala jsem to dovysvětlovávat….. já to potřebuji do díry na krtky, ono se to tam dá, vibruje to a krtci utečou a hlavně potřebuju levný, kolik to stojí. …Vykulená paní prodavačky řekla, že 300 Kč. Rázně jsem řekla, že je to drahé, odešla jsem a nechala tu zděšenou paní stát. Téměř jsem proběhla kolem těch opálených pánů u kávy, kteří se nějak potutelně usmívali. A tehdy jsem si řekla a konec.
Ano opravdu je konec s vyháněním krtků ze zahrady. Držím se moudré rady – naučte se s nimi žít. A já to tak dělám. Prostě ty hnědé kopečky mě na zahradě už nestresují, dokonce si je fotím. Krtci se stali mými kamarády. Jednou jsem se dokonce moc zlobila na svou kočičku Bobinku, která mi jednoho krásného krtka s nádherným černým kožíškem, červenými tlapičkami přinesla v tlamičce pod schody. No, musela jsem ji pochválit, je to její práce. Kočička dělá, co musí a ti roztomilí černí chlupatí tvorové taky. Příroda si nedá poroučet.