Je krásné slunečné ráno a naše skupina turistů si dnes bude prohlížet Londýn. Patřím k turistům, kteří se dopředu nijak moc nepřipravují na prohlídku navštěvovaných míst a měst, ráda se nechávám oslovit atmosférou, nechávám ji na sebe působit a pro sebe pak hodnotím, jestli se mi to líbí nebo nelíbí.
V Londýně jsem byla poprvé tak před dvaceti lety, přivezla jsem si krásné vzpomínky, dýchla na mě historie, klasika, tradice. Moc se mi město líbilo.
A teď po letech si prohlížím Londýn zase. Mnohé památky poznávám, ale hodně nových budov, divadlo, most, mrakodrapy v City jsou nově postavené. Ani to obrovské ruské kolo tu dřív nebylo. Jdu městem dál a najednou ji před sebou uvidím. Okurka. Vidím nádherný skleněný, šedomodrý zaoblený mrakodrap, který září v ranním, letním slunci. Zastavím se a nemůžu se vynadívat. Budova, která je podle svého tvaru pojmenovaná jako Okurka mě oslovila, stojím a koukám. Nemůžu se vynadívat. Tak moc na mne zapůsobila.
Tolik jsem o této stavbě četla, a teď ji vidím na vlastní oči. Mám ráda historii, proto jsem se nejprve přikláněla k názoru, že mi nelíbí, aby do historických center měst byly zasazovány moderní výškové budovy. Pak jsem zase měnila názor, že i současná architektura do měst patří. Ano, u mě rozhodl pohled na Okurku, ano, když vidím tento oválný zářící mrakodrap, vím, že do Londýna patří.
Vybavuji si, jaké emoce vyvolávala tato budova, už při svém zrodu, kolik protichůdných reakcí bylo publikováno, kolik názorů zaznělo, jak se k této stavbě vyjadřovali odborníci, laici, korunované hlavy. Vše je už dávno pryč, Okurka stojí a má tam své místo. Je krásnou dominantou části Londýna.
Když nás po procházce Londýnem vezl autobus na letiště, pořád jsem přemýšlela nad tím, jestli má současná architektura své místo v historických částech měst. Jestli historická jádra mají být zachována, či spíše zakonzervována nebo je dobré je doplnit něčím novým, současným, prostě architekturou dané doby. A jako naprostý laik jsem pro sebe rozhodla. Ano současnost tam patří. Tak jak do Paříže dnes už patří Centrum Georgese Pompidua, skleněná pyramida v Louvre, tak tam patří třeba Tančící dům v Praze. Bylo mi líto, že nebyla vybudována Národní knihovna architekta Kaplického. Určitě by se po letech stala takovou dominantou a normální součástí Prahy jako je dnes v Londýně mnou opěvovaná Okurka.