Lidová pranostika říká – únor bílý, pole sílí. Nevím, jak to s těmi poli bude letos, je totiž spíš únor zelený. Sousedi vyhrabávají listí, zahradnické prodejny se už začínají plnit koupěchtivými zahrádkáři, začínají kvést sedmikrásky a cyklisti vyrazili na cesty. Ale lidi brzděte, vždyť je teprve únor. Mělo by nám stačit, že se den sympaticky prodloužil a taky, že momentálně nemusíme odhrabávat sníh.
Chci si vzpomenout na podobně teplý únor, ale nemůžu si žádný vybavit. Spíš si pamatuji ty zimní, mrazivé. Ano, v živé paměti mám především ty únorové dny, kdy jsme před mnoha lety museli pochodovat a jásat nad tím slavným únorem, který tak hodně změnil. Ve zkřehlých rukou jsme chrastili mávátky, postávali na náměstích a v duchu prosili řečníky, ať své proslovy zkrátí. Je pravda, že v rámci péče o zdraví jsme pak šli konzumovat horké nápoje. Mnohdy byly mrazy tak třeskuté, že i to naše zahřívání bylo časově velmi náročné a trvalo do pozdních večerních hodin.
Ale tato doba je už pryč. Na náměstích už nemrzneme. Současný únor má nové zvyky. Právě dnes 14. února svátek slaví nějaký Valentýn, takové nijaké jméno, to snad nemůže žádný soudný rodič svému potomkovi dát. A přesto jak se zdá je to den velmi významný. Soudím tak podle množství informací, které se na nás valí. V rozhlase se neustále ptají, jestli už máme nakoupeno, varují nás před frontami v květinářstvích, restaurace hlásí obsazeno. Ano, tak nás zblbli tím importovaným svátkem zamilovaných. Media mají svou moc, marketingoví mistři to opravdu umí. Takže my, co nepodléháme tomu svátku si připadáme jako ignoranti, kterým chybí světovost. Já bych raději chtěla, aby se lidi měli rádi celý rok, ale to asi fakt nejde.
Letošní středa 14. února byl ale i jinak zajímavým dnem, byla totiž popeleční středa, velký církevní den spojený se zahájením čtyřicetidenního půstu. Tak tato zpráva v mediích zas tak moc probírána nebyla. Komu by se chtělo tak dlouhou dobu málo jíst a ještě navíc zdravě a vyhnout se alkoholu. Mediální hvězdy letos nezdůrazňovaly, že budou držet suchý únor, ani se nechválily, jak budou jíst naklíčené obilné klíčky a chroupat zeleninu. Jak to vypadá, hvězdy šoubyznysu se letos nebudou postit, ale já ano.
K tak závažnému rozhodnutí je třeba udělat řádnou přípravu. Nastudovala jsem si pečlivě, co se má jíst a co ne, a co se ještě váže s dodržováním toho půstu. Tyto dny jsou v oblasti stravování spojeny především s luštěninami, tak to mi nevadí, brambory taky nevadí a těstoviny všeho druhu mám dokonce ráda. Oves a pohanku můžu klidně vynechat. Ale pozor, máme se zřeknout konzumace masa teplokrevných zvířat, tak a to je první zádrhel. Dalším problémem se ukázalo i to, že se máme zříci dokonce i pití kávy, o alkoholu ani nemluvě, máme vynechat různé zábavy, dokonce ani neposlouchat hudbu. Mé odhodlání, podstoupit to čtyřicetidenní martýrium se pomalu začalo vytrácet. Tak takové rozhodnutí si musím ještě pořádně promyslet, a proto odkládám cestu do obchodu za zdravými potravinami.
Naštěstí k tomu období se váží i jiné povinnosti. Třeba konání dobrých skutků. A to já umím a začnu hned dnes. Nepůjdu na zahradu rozhrabovat velkou kolonii krtinců, mohla by být těm milým zvířátkům zima na jejich černé kožíšky. Nebudu jim přece dělat průvan v chodbičkách. Co kdyby nakonec ještě přišel takový normální únor, takový ten bílý, ve kterém pole sílí.