Týden před vánoci byla v hračkářství pěkná mela.
Maminky a babičky se předháněly s tatínky a dědečky, kdo koupí svým maličkým tu nejlepší a nejdražší hračku.
Na poličce seděla nádherná Barbie a nemohla se dočkat, až skončí v nákupním košíku. Chvástala se mezi svými kamarády a nejvíce útočila na nebohého medvídka, který byl z výroby nepovedený a byl ve slevě.
„Já jsem krásná, dokonalá a už se moc těším, až budu u bohaté holčičky v krásném domě a budu spát v obrovské posteli a bude se se mnou chlubit na všech návštěvách.“
„A Ty, opelichaný chlupáči, strávíš svátky tady zapomenutý na poličce v hračkářství. Sám a potmě“ vysmívala se medvídkovi.
„Barbie, Barbie, kéž by jsi byla šťastná. Věřím, že i mě si někdo najde.“
Neuplynulo ani deset minut a cizí ruka vzala Barbie do nákupního košíku a byla fuč.
O 14 dnů později.
„Brumlo, Brumlo, dám Ti čepičku, ať mi nenastydneš a půjdeš mi pomoct vyhodit odpadky“ řekla láskyplně malá Barunka medvídkovi. Tomu, který jí pod vánočním stromečkem udělal tak obrovskou radost. Barunka věděla moc dobře, že Ježíšek pro ni moc peněz nemá, ale když našla pod stromečkem toho krásného plyšáčka, plakala radostí. Byl to ten nejhezčí dárek, který si jen mohla přát.
U popelnic bylo strašně moc krabic.
„Jé, hele Brumlo, tady někdo vyhodil krásnou panenku, je celá otrhaná“ řekla Barunka a vzala do svých prokřehlých rukou Barbie.
A tak se opět sešli.
Na poličce v útulném malém pokojíčku holčičky Barunky.
Největší bohatství není v penězích, ale v laskavostí lidských srdcí.