„Hele, holka, tak já mám po dlouhé době rande“ nadšeně mi hlásila Božena, která už dlouhou dobu žila sama. Byla docela šikovná padesátnice, o ctitelé neměla nouzi, ale byla docela náročná. Chtěla muže inteligentního, slušně vypadajícího, zabezpečeného, se smyslem pro humor, který by měl rád kulturu a taky hudbu. Odmala hrála na housle, chodila ráda na koncerty vážné hudby, na divadelní představení, do kina. „Tak to Ti moc přeji, Boženko“ byla jsem nadšená z tak dobré zprávy. „A kdy to rande máte?“ zeptala jsem se. n „Za měsíc“ řekla Božka. „Až za měsíc? To je nějaké zvláštní“ podivila jsem se. „To jsem navrhla já ten termín, ještě musím cvičit“ řekla cudně Boženka. „Cvičit? Proboha, co to říkáš holka zlatá. Vždyť ty se celý život vyhýbáš sportu jako čert kříži. A navíc to vůbec nepotřebuješ. Máš postavu jako třicítka.“ „Ale ne cvičit jako cvičit, ale cvičit na housle“ opravila mě Boženka a mě spadla brada po druhé. „Na housle? A proč?“ nestačila jsem sypat zvídavé otázky z rukávu. Božce zasvítily oči nadšením. „Já ti narazila konečně na kvalitu. Bude to nějaký hudební virtuos, nebo profesor hudby či něco podobného a já bych si nerada uhnala ostudu hned na začátku. Přece jen, kdo je připraven není překvapen.“ „Božka, to je skvělé“ radovala jsem se zároveň s kamarádkou. „Kéž by Ti to konečně vyšlo, ale pokud budete mít společného koníčka, tak je to na dobré cestě“ řekla jsem přesvědčeně. Měsíc utekl jako voda. Těšila jsem se až se s Božkou setkáme. Už ode dveří vinárny jsem viděla, že něco není v pořádku. „Tak co?“ byla jsem zvědavá jako stará Blažková. „Ani nemluv, větší trapas jsem nemohla udělat“ zalykala se smíchy Božka. „Neříkej, tedy říkej. A co se stalo? Hrála si falešně nebo ti snad dokonce praskla struna?“ Božka se smíchy nemohla nadechnout. „Ani jedno. Já tam přišla, no pěkný chlap. Nabídl mi kávu a zákusek, prý osobně pekl. Příjemný, inteligentní, voňavý. Čas plynul jako voda až jsem se sama nabídla, že se mu tedy předvedu. Povytáhl obočí, ale nic neříkal. Tak jsem vytáhla housle a spustila Montyho čardáš. Když jsem skončila, nadšeně tleskal, ale smál se tak, že to vypadalo, že už nikdy nepřestane. Vlastně se tomu smějeme pořád, je vážně príma.“ „On teda není profesor hudby? Co dělá? Jak si na to přišla, že je z hudební branže?“ „Podle znění inzerátu“ smála se Božka „jenže on tím chtěl jen naznačit, že je ve svém věku ještě chlap.“ S obavou jsem Božku požádala, aby mi dala přečíst ten inzerát a pro jistotu objednala dva koňaky. „Inteligentní VŠ, 56/185 hledám osamělou ženu hrající na hudební nástroj“. Poté nezbývalo než dodat: „pane vrchní, ty koňáky prosím ještě jednou“.