„Tak ještě bednu oleje v akci, cukr ve slevě, vezmu celý balík, minerální vody ochucené, nemám je sice rád, ale třeba se hodí.“
„Půlku chleba, čaj, 20 dkg šunky, vajíčka, rajčata, plátkový sýr“.
„Zbláznila ses? To chceš dokázat jako co?“
„Nechci nikomu nic dokazovat. Ale dokážu udělat například míchaná vajíčka, vaječnou omeletu se šunkou, chleba ve vajíčku, chleba se sýrem a rajčaty, chleba se šunkou a rajčaty, čaj…“
„Podívej se, jaká je doba. Co je doma, to se počítá. Žádné rozhazování a dělení se s ostatními, sám mám málo.“
„Sám máš málo? Vždyť toho máš jako pro regiment vojáků. To já doma zásoby nemám. A co mám, ráda se rozdělím. Vím, že ostatní by pro mě udělali totéž.“
„Jsi bláhová a naivní.“
„A ty jsi sobecký a ustrašený“.
„Nechci se tady mezi regály s Tebou hádat. Co navrhuješ?“
„Pojď vždy nakupovat se mnou.“
„Nene, ty skoro nic nenakupuješ, to se mi nelíbí. Pojď vždy raději Ty se mnou.“
Chvíli se hášteřili, co je lepší a pak mě zastavili.
„Prosím, řekněte – co je lepší? Abych chodil nakupovat já s ní, nebo ona se mnou?“
Podívala jsem se na ně s úsměvem:
„Ptáte se mě, zda je lepší, když chodí Strach s Láskou nebo Láska se Strachem?“
„Když půjde Láska se Strachem, nebude to Láska, ale jen menší Strach. Ale když půjde Strach s Láskou, za chvíli se bát přestane, neboť zjistí, že s Láskou se není čeho bát.“
Pomalu jsem odcházela. Usmála jsem se na toho, který vypadal tak hrozivě:
„Jen se jí hezky držte a uvidíte, s čím vším se dá kouzlit. Začněte třeba s úsměvem.“
Když se mezi regály potkají Láska se Strachem a Strach s Láskou občas odcházejí spolu. A vy jen pozorujete, jak ten velký hrozivý Strach je menší a menší až se úplně rozplyne v širokém úsměvu své nové přítelkyně.