Sny se plní ve chvíli, kdy to nejméně čekáš.
My kluci to máme jednoduché. Chceme být buď slavnými fotbalisty, kosmonauty a úplně nejvíc popeláři.
Doteď jsem nepochopil, proč někteří rodiče berou dětem tyhle úžasné sny a vysvětlují jim, že lepší je být lékařem, právníkem nebo inženýrem.
Je možné, že to bude tím, že jsem ještě nedospěl a ani se k tomu v příštích padesáti létech nechystám.
Podle výrobní karty, myslím, že se tomu říká rodný list, jsem údajně už dospělý dost dlouho. Ale to víte, nemůžete věřit všemu, co se píše.
Jsem hudebník. Má práce je mým koníčkem a jsem šťastný jako malé děcko. Tím je jasné, že nikdy nemůžu úplně dospět. Vzhlížel jsem ke svým slavným kolegům z branže a říkal si, že by bylo fajn mít jednou svou osobní ochranku. Snil jsem o tom na svých cestách a cítil se být dost silný v kramflecích. A taky jsem nikdy nepochyboval, že se mi můj sen jednou splní.
Můj život si plul nejen na vlnách hudby, ale i na vlnách mořských. Hrál jsem jako o duši na zaoceánských lodích, ale i na souší. Cítím se jako ryba ve vodě v nahrávacím studiu i mezi svými žáky, kdy jim odevzdám své hudební vzdělání, zkušeností a nervy.
Je sobota a já jedu do nahrávacího studia. Tu křižovatku znám nazpaměť. Jasně, že vím moc dobře, že je tam „stopka“, jen vůbec nevím, proč mi noha na pedálu jen jemně brzdí a nezůstává tvrdě stát, jak hovoří příkazová značka. A co už vůbec nechápu, kde se zrovna teď tady vzali chlapi v uniformě. Muži v černém. Salutují jako by snad bylo výročí státu a chtějí po mě doklady. Kladou mi záludné otázky typu „zda vím, co jsem udělal za přestupek“. Plzák mě naučil „zapírat, zapírat, zapírat“ a tak se tvářím nevinně a čekám, co se bude dít dále.
Prý si můžu vybrat, pokuta je od tři sta do dvou tisíc. Čeho? Jo, korun, pánové. No tak já jsem skromný kluk, pokud můžu, vyberu si dvě stě. Smějeme se na sebe. Dobře, tak ať je po Vašem. Tři sta z místa.
Podávám Vám dvoutisícovku. Nemáte vydat.
Jsme kousíček od marketu, kde chodím celý život a známe se tam všichni jako jedná velká rodina.
A v tu chvíli se můj sen plnit začíná.
„Rozměním peníze v obchodě“ říkám.
„Půjdeme s Vámi.“
„To snad není třeba. Koupím Vám vodu za pět kaček, rozměním a vyrovnáme se.“
„Úplatky nebereme“ bráníte se vodě jako by Vám snad hrozilo utonutí.
Nerad bych Vás potopil, chlapi.
Tak jdeme.
Brano už dávno otvírá samo a já se cítím jako opravdová hvězda. Vcházím dovnitř, mířím ke známé pokladní. Usmívám se a ničeho se nebojím. Vychutnávám si obdivné pohledy všech mým známých i neznámých a cítím se naprosto skvělé.
Neboť když máte po svém boku z každé strany vlastní ochranku, víte, že se Vám vůbec nemůže nic stát.
Sny se plní vždy. I když občas vypadají trochu jinak, než si představujeme.