V dojemném objetí andělských křídel uložila jsem svou hlavu na péřový polštář. 23. 12. 2020 chvíli před půlnoci. Bramborový salát obsadil své čestné místo v lednici. Kapr se připravoval na svůj zítřejší trojkabát, na balkoně tiše šumivě notoval šampus. Cukroví sladce cukrovalo mezi svými a vánoční oplatky se těšily až se zítra smočí do lepkavého medu „Tak zítra“ šeptá mi můj objímající anděl. Budeme mezi Vámi více než obvykle. „Vím. Zítra Vás čeká náročný den.“ „Ano. Budeme poslouchat jako každoročně Vaši nespokojenost s vánočními dárky, rozladěnost ze špatných pořadů v televizi, zklamání z absence sněhu venku, unavenost, marnost, sklíčenost, frustraci, samotu. Také ovšem uvidíme mnoho pohody a klidu, šťastné úsměvy a objetí, lásku, poděkování, pokoru a smích. „Víme, že zítra taky uvidíme o hodně více prázdných židlí u stolu a v přichystaných talířích bude více slz. Lidé budou trošku jiní. Někteří smutnější, někteří naštvanější, ustrašenější, zoufalejší, vyhaslejší.“ „Zítra nás čeká náročný den.“ „Budeme Vás více než kdykoliv jindy objímat a foukat Vám vlasy. Budeme Vám šeptat, že vše je v pořádku. Budeme Vám mezi plameny svíčky zapalovat plameny naděje a víry. Budeme dělat vše proto, aby jste byli jednoduše šťastní.“ „Zvládnete to?“ zeptala jsem se tiše „Samozřejmě“ odpověděl jsi mi. „Děláme to pro Vás s láskou, neboť jste to nejhezčí, co tady dole máme“.