Milovali se něžně, jak jen stává se to dvěma cizím lidem. „Děláš se to tak běžně?“ zeptala se s nostalgickým klidem. Smáli se tak bláznivě, jak jen dokáži dvě nespoutané duše. Zalití mořským přílivem sledovali život, jak kolem tiše kluše. Milovali se tak vášnivě, jak dovolila jim mořská pěna. K tomu svítil zářivě úplněk, v němž zahálená byla scéna. V písku tiší svědkové – otisky nahých těl. Zbytek tvé věty…. „Tak moc jsem tě chtěl“ nad ránem někam do dáli spolu s rackem uletěl.