Před mnoha léty se v moři sopečnou činností vytvořil soubor ostrovů, které dostaly název Havajské ostrovy. Nejkrásnější z nich se jmenuje Aloa. Je tam uchvacující kruhová zátoka s nádherně čistou vodou, ve které mohou lidé krmit ryby přímo z ruky. A v této malebné krajině, uprostřed kokosových palem, na zahradě plné překrásných tropických květin plné barev stojí chaloupka. Před ní se na moři pohupuje lodička, připoutaná ke břehu. Moře tiše šplouchá a omývá jemný písek z pláže. Klid a pohodu naruší bouchnutí dveří a křik muže. Skáče do lodičky a vztekle křičí: „Ty poběhlice, ty nevěrnice, ty …“ Za ním vyběhne křičící žena : „Už Tě nechci vidět, ty prevíte“. Muž pádluje dál. Žena na něj volá: „A co naše bambino?“ Muž ve vzteku jen zasyčí. Zoufalá žena křičí dále: „A co naše amore, amore….“ Muž zpomalí, chvíli přemýšlí a začne pádlovat prudce zpátky. Pod vousy si vzteky mumlá… „příště se ti na amore vykašlu“. Pokud neumřeli, žijí spolu šťastně dál. Poučení: Co se škádlívá, to se rádo mívá.