V létě 1945 jsme se s rodiči přestěhovali k babičce v Doubravě, která měla dvojdomek, ve kterém jsme našli můj nový domov a od 1.9.45 jsem začal zde chodit do školy. Z několika spolužáky jsme utvořili partu jako Rychlé šípy a postupně jsem se s kluky seznamoval.
Prvně jsme se dohodli, že budeme loudit po rodičích kolo, což se nám některým podařilo a začalo kolektivní učení za pomocí kamarádů, kteří Vás drželi z obou stran za sedadlo. Bylo u toho hodně legrace i několik pádů, ale jízda na kole mi šla velmi dobře, rychle jsem našel rovnováhu a denně jsem se dokonával.
Problém u mne nastal, když jsme se dohodli, že všichni musíme umět plavat. Koupání v Doubravě bylo u řeky Olše, která zde protékala v zatáčce, takže na pravém břehu bylo vody po kotníky a u levého břehu byla hloubka na plavání v šířce 5 a délce 20 metrů.
Ostatní kluci se naučili plavat velmi brzo a já se hloubky bál, tak jsem plaval s nafouknutým kruhem. Když, mi jednou kluci řekli se smíchem na rtech, že jim dělám ostudu, tak jsem si řekl dnes nebo nikdy. Ať se třeba i utopím, ale kolo jsem odložil a vymyslel jsem si svůj způsob učení. Postavil jsem se do vody po prsa , nalehnul na vodu a začal plavat směrem do hloubky, Když jsem 1m už nedosáhl na dno, jsem se otočil a plaval jako pejsek zpět. Při dalším pokusu jsem zaplaval o další metr dál a zase pelášil rychle zpět do bezpečné hloubky. Dnes už nevím kolik jsem udělal pokusů, ale když jsem doplaval až na břeh u hloubky, tak mne hoši objímali jak bych se narodil. Ten den jsme symbolicky mé nafukovací kolo roztrhali na kusy a já s hrdostí hlásil bratrům, že umím plavat. O měsíc později mne starší hoch naučil plavat prsa včetně správného dýchání, takž e jsem mohl v hloubce dovádět s ostatními kluky v hloubce.
V Orlové 16.7.2021 Jarouš