Na velkém statném javoru byla spousta barevného listí. Byl podzim a všechny lístky si povídali, smály se a těšily jak je sfoukne vítr a budou moci opustit strom a pustit se do neznáma....až na jeden...ten se bál ...moc se bál.
Ostatní lístky ve snaze ho povzbudit mu vykládaly jak to bude báječné jen tak létat ve výškách a nakonec dopadnout na zem - i tam je totiž spousta legrace...věděly to, protože stromy si o tom povídaly...
Ale lístek jim neveřil a nedal na jejich slova...bál se opustit ten strom a tak se držel co jen mohl. Postupně ho lístky opouštěly a nakonec na stromě zůstal sám a strach byl větší a větší až ho úplně pohltil.
V tu chvíli se přestal tak urputně držet a vítr ho co nejlehčeji nadnesl....lístek najednou se vznášel ve větru a kolem poletovaly další lístky a ty na něj pokřikovaly, smály se a lístek se přestával bát a bylo mu lehčeji a dokonce se chvíli i usmíval. Užíval si ten let ve větru, ale pak pohlédl dolů....a začal se znovu bát a říkal si: "..Takhle se vznášet je prima, ale co až dopadnu na zem, co mě tam čeká, tam to určitě nebude příjemné..." a znova ho pohltil strach a ten se znovu začal zvětšovat...
Vítr jej nemohl nadnášet navěky a tak v jednu nepatrnou chvíli se lístek dotknul země...
Lístky kolem ho vítaly ale on byl smutný, že už nemůže létat ve větru a že ta krásná chvíle je nenávratně pryč a že si ten okamžik vůbec neužil a nevychutnal...
a proto....
Užívej si každý okamžik a nenech se ovládat strachem.