Život začal být pro mě náročný a každodenní rutina byla více přítěží než radostí. Jednoduše jsem vzplála a hořela a doufala, že jen tak brzy nevyhořím....a zřejmě právě proto jsem se přihlásila na několika týdenní kurz na téma ENERGIE...a doufala, že právě tam najdu způsob jak se více dobíjet než se nechávat vysávat od sebe i ostatních.
Kurz byl v pátek což bylo nevšední, ale pro mě přijatelné a první lekce už tento týden. Daný den po práci jsem vykročila na místo, po cestě pozorovala veselé tváře ostatních jak se těší z blížícího se víkendu.
V cíli čekalo několik energicky vysátých osob, ze kterých se snad energie doslova vypařila, alespoň tak vypadali a já jednoduše zapadla mezi ně. Naopak lektor vešel rázným a veselým krokem se širokým úsměvem na tváři.
Hned na úvod jsme vyfasovali kousek bílého papíru a měli anonymně popsat co nám dodává energii. Poslušně jsme provedli a jednotlivé ústřižky si lektor schoval do krabičky na stole.
Pokračoval teorií, která se sice vlekla, ale poslouchala jsem zaujatě a snažila se zjistit, která z daných věcí by mi pomohla dodat do sebe tu opravdu už nutnou dávku energie.
Před koncem první lekce nám vesele oznámil, že pokaždé na konci hodiny bude vytažen jeden lístek a ten bude stěžejní pro další setkání. Přistoupil k chlapíkovi co s těžce položenou hlavou ve svých dlaních zřejmě unikl do říše snů a požádal jej o losování....na lístku bylo napsáno:
"Kdysi mi energii dodávalo pozorovat hvězdy z koruny stromů."
Lektor se usmál a řekl - "Příští lekci začneme později a sejdeme se na místě, které Vám rozešlu emailem. "Každý se bez protestů zvedl a odcházel a ani já si nedělala starosti asi proto, že jsem netušila co bude následovat.
Emailem hned na druhý den dorazily instrukce - podvečerní čas, mapa s vyznačením místa srazu i nutnost sportovního oblečení. Kupodivu jsme se tam sešli všichni ve sportovním a včas.
Lektor pochopil, že nejsme skupina akčních šílenců, ale ani těch co protestují, ale pokorně a odevzdaně čekáme co nám zavelí a brzy zavelil: „Rozdělte se do dvojic, vyberte strom a vylezte na něj…“. Část z nás se náhle probrala a vyděšeně na něj koukla zda to myslí vážně...a myslel...prý minimálně jeden z nás si tak dobije tolik potřebnou energii a nejpozději do hodiny se máme sejít zase tady. Opravdu jsme se rozdělili do dvojic. Já měla štěstí, mým parťákem byl statný chlapík, moc toho nenamluvil a rovnou šel k věci. Hned u prvního stromu mi naznačil ať lezu první a tak jsem se chytla větví kde jsem dosáhla, nohy zapřela o kmen a v dané pozici na chvíli strnula. Můj parťák nemeškal … náhle mě pevně a pohotově chytil za pozadí a vystrčil nahoru… Pak už to šlo lépe a docela rychle jsem korunou stoupala ke hvězdám, které se rýsovaly na obloze. Našla si větev kde jsem se cítila celkem bezpečně a oči upřela ke tmavé obloze. Byla to nádhera. Čas jakoby se zastavil a nemohla jsem svůj zrak z té krásy odtrhnout.
Ze snění mě vytrhlo hvízdnutí lektora – signál pro návrat… Někteří se chtěli podělit o své zážitky, jiní mlčeli a i z pevné půdy pod nohama stále nemohli z oblohy odtrhnout zrak.
Lektor vytáhl z batohu krabičku a poprosil dalšího, aby vytáhl lístek a na něm stálo:
" Kolo, snad kolo, kdysi v dětství...to se mi líbilo..."
A tak jsme příště nasedli na městská kola a jezdili po místních památkách v koloně za lektorem. Někteří se usmívali, jiní občas vykřikli překvapením, že kolo spíše ovládá je, i když by to mělo být naopak.
Začal se mi ten kurz opravdu líbit...pocítila jsem, že po každé té lekci jsem více klidnější a i radostnější, že mi každý ten nápad dodává kousek energie...a myslím, že to tak cítili všichni. Jejich tváře týden co týden byly veselejší a čím dál častěji byl slyšet smích.
A tak se týden co týden tahal další a další lístek, na jednom bylo vyprávění vtipů a tak si každý z nás připravil nějaký ten vtip a některé byly tak povedené, že se řada z nás smála určitě i další den.
Kurz se chýlil ke konci a nadešla jedna s posledních lekcí, kdy se vytáhl lístek poslední:
"Energii mi dodává když udělám radost někomu jinému" ...“ To si necháme na příště řekl náš průvodce…. a milými slovy se rozloučil..
Už jsme po kurzu hned neodcházeli domů, ale plni dojmů a zážitků vesele rozebírali danou lekci a vzpomínali i na ty předešlé. Bavilo nás to, a bylo vidět jak jsme za těch několik týdnů pookřáli a dodali si tak nutnou dávku energie.
Nadešlo poslední setkání. V pátek jsme se sešli dříve než jindy a kupodivu dostali také prázdné lístky jako první hodinu, ale tentokrát i s barevnou obálkou na které bylo vytištěno jasně a stručně PRO TEBE.
Měli jsme úkol jednoduchý napsat něco pozitivního co by člověka potěšilo a vložit těch pár slov do přidělené barevné obálky. Udělali jsme tak poměrně rychle možná po těch lekcích nabití získanou energií a i tím, že jsme věděli a našli si své aktivity, které nás dobíjely a nebyly to právě vždycky ty, které jsme první hodinu tak zdrceni psali na předaný kousek papíru.
Když jsme dopsali, každý si měl zapamatovat barvu obálky. Lektor si je všechny posbíral a zamíchal. Vyzval nás, abychom s ním šli ven na náměstí, které bylo hned před budovou.
Tam jsme měli stát na místě a jen pozorovat. Odpojil se od nás a kolemjdoucím nechal spontánně vybrat jednu z obálek. Každý sledoval svou barvu a byl překvapen pozitivní reakcí dané osoby. Jednoduše jsme byli svědky zázraku radosti a štěstí...
Kurz skončil a dal mi mnoho - poznala jsem skvělé lidi, skvělé nápady a dodala si tolik potřebou energii a dnes už i vím jak si ji udržet....