Měl jsem se přehoupnout do druhé poloviny života a jak někteří tradují, může to být ta lepší polovina. Čekala mě totiž padesátka...
Můj věk bylo jen číslo, cítil jsem se skvěle a to díky sportu, kterému jsem holdoval spoustu let. Vyzkoušel jsem snad všechno, jen na lyže sjezdovky se nedostal, a když se koukám zpátky tak ani netuším jak se mi to stalo...Výčet všech sportovních aktivit od běhu, přes kolo, plavání, vodní sporty, tenis, badminton... v tom všem jsem se cítil dobře...i na skálu jsem se čas od času vyškrábal a měl zdolaných i pár pěkných horolezeckých vrcholů za hranicemi naší země...
Blížil se můj slavnostní den. Raději bych běhal po horách než slavil nebo přeplaval přehradu tam i zpátky, klidně se i toulal bez cíle...ale oslava byla povinnost, která se neodříká.
Nastal daný den a já byl středem pozornosti...Dostal jsem krásný sladký dort a k tomu obálku...Že by finanční hotovost napadlo mě, když jsem ji otevíral. Všichni mě sledovali a s napjetím očekávali mou reakci... Vytáhl jsem barevný list papíru s názvem " Lyžařský kurz pro všechny bez ohledu na věk a fyzickou kondici..."dále už jen bylo datum nástupu a další informace...
"Wow..." zvolal jsem s nadšením...konečně budu lyžovat.....fyzickou kondici jsem měl dobrou, ze všech těch sportů i posiloven a na postavě ta dřina byla znát....to bude moc fajn, proběhlo mi v myšlenkách.... Odjezd měl být za pár týdnů...taky ideální..
Všem jsem vřele a s láskou poděkoval, byl jsem šťastný a oni též....
Nejraději bych ty dny urychlil, hory jsem miloval a každý den jako bych stříhal pásku a chtěl se co nejrychleji přiblížit cíli - chvíli mého odjezdu...
A štěstěna mi byla nakloněna, jedno odpoledne mi volali z agentury, že prý jestli by nevadilo odjet o týden dříve s partou studentů, že se jim uvolnilo místo... Jasně že nevadilo, hned jsem na to kývnul a říkal si, že s mládeží bude sranda .... i v těch letech jsem jim s přehledem stačil...
Přišel den odjezdu...zářil jsem štěstím a vydal se na cesty...turnus začínal večeří a jídlo to bylo taky moje...právem jsem se těšil a nic mi nemohlo zkazit náladu... Vánice a nápory sněhu na silnici mě trochu zdržely a tak jsem dorazil se zpožděním... Před horskou chatou všude bylo krásně sněhobílo a vlek byl na dohled...
Úplně ideální, říkal jsem si...
Ohlásil jsem se na recepci kde slečna se několikrát ujistila jestli opravdu patřím do skupiny lyžařského kurzu...nechápavě jsem ji snad dvakrát odpověděl, že ano... Potutelně se usmívala a doporučila mi raději jít hned do jídelny kde probíhá úvodní slovo a pak podávají večeři... Brašnu si prý zatím můžu nechat u ní, že ji ohlídá.
Dal jsem na její doporučení a poté co jsem vstoupil do haly mi vše bylo rázem jasné...Sál utichl, já se rozhlédl a viděl samé mladé tváře, ale samé slečny, dívky, ženy...i ta, která měla úvodní slovo byla žena, ale o dost zralejší.
Usmála se na mě a vyzvala mě, abych se usadil támhle vzadu ke stolu...Když jsem procházel, věděl jsem, že mě pozorují desítky očí...napřímil jsem se a nechal vyniknout svaly a mužné tělo...šediny zůstaly šedinami, ale co už ...
Posadil jsem se a ty desítky očí byly stále se mnou...
" Tak budeme pokračovat..." ozvala se naše průvodkyně a vylíčila jak bude daný týden probíhat, co a v kolik, a že je vždy k dispozici ....kdy při těchto slovech se dívala přímo na mě...
Po večeři jsem se ubytoval. Měl jsem pokoj sám pro sebe což mi na chvíli přišlo líto, ale bylo to jednoduše tak...
Druhý den ráno proběhlo zařazení do skupin a já se hlásil mezi začátečníky...odpoledne už jsem sjížděl kopce a užíval si to...Vždycky jsem se sporty učil rychle a byl v nich dobrý...a teď tomu nebylo jinak....
Ostatních jsem si nevšímal a byl tam tak nějak sám za sebe...u oběda i večeře vnímal zvědavé pohledy, ale maximálně úsměvem na ně reagoval...
Přišel večer a volná zábava...já se uklidil na pokoj a otevřel rozečtenou knihu, kterou jsem měl pro tuto příležitost..
Ze čtení mě vyrušilo zaklepání...otevřel jsem a než jsem stačil říct slovo... před očima jsem měl láhev červeného a dívku uvnitř...prý se jmenuje Marta a chtěla by mi dělat společnost, když jsem tak osamocen v tom kruhu žen...
Automaticky jsem vzal skleničky otevřel láhev a nalil.. Prý kolik mi je, a že na věk vypadám moc dobře, a že ať jí vyprávím o životě...a tak jsem začal...
Smáli jsme se, měla samé otázky, byla opravdu fajn společník...
Najednou se ke mně více přitiskla a políbila mě..jednou, dvakrát...a ani nevím jak... už jsem ji objímal a mé ruce nekontrolovatelně kopírovaly siluetu jejího ženského těla...chtěl jsem přestat, ale nešlo to ..
A tak jsem jí líbal, hladil a ona mi všechny polibky a doteky opětovala...pomiloval jsem ji jak nejlépe jsem dovedl...
Ráno jsem se probudil sám v posteli a měl pocit, že je to sen, ale nebyl...láhev i skleničky mi připomněly realitu...Vzal jsem je a zakázal jim mluvit se svým svědomím...
Na snídani jsem dorazil mezi prvními, popíjel horkou kávu a z dálky svého stolu pozoroval dívky jak jednotlivě nebo ve skupinkách přicházely...i Marta mezi nimi byla...ale ani okem o mě nezavadila...a já? Byl jsem rád...
Na svahu až do večera jsem si to zase užíval a zdokonaloval se ve stylu i rychlosti...Počasí přálo, sněhu bylo dost a slunce nás paprsky hřálo...Byl to krásný den...
Večer jako předchozí jsem se místo zábavy schoval na pokoji...v myšlenkách jsem měl Martu a včerejší něžné chvíle...a jen co se do mé hlavy vkrádaly myšleky jedna za druhou ozvalo se zaklepání...Marta... hned mi blesklo hlavou a musel jsem se držet, abych příliš nespěchal ke dveřím...otevřel jsem je s úsměvem, ale nebyla tam....Stála tam dívčina se sklopenou hlavou a prý jestli může dál...
Ano pozval jsem ji, vykládala mi svá trápení a tentokrát já vytáhl láhev červeného, kterou jsem měl s sebou...otevřel ji a nalil...pila rychleji než jsem stíhal nalévat. Vypila ji skoro celou sama v tom svém smutku...pak se na mě pověsila a prý ať ji svléknu, nechtěl jsem, ale byla neoblomná...a co se stalo..opakovala se včerejší noc plná něhy i vášně, která tam snad ani neměla být...
Kolem půlnoci jsem ji oblékl, vzal do náruče a odnesl k nejbližším dveřím, ze kterých se ozývalo tiché chichotání..zaklepal jsem a předal se smyšlenou historkou, že jsem ji našel v kumbálu i s lahví a nedalo mi to ji tam nechat... Holky, řekly ať ji položím do támhleté postele, že se o ni postarají.....opatrně jsem ji tam položil, popřál všem dobrou noc a odešel...
Myšlenky plné výčitek nenechaly dlouho na sebe čekat a začaly se mi v hlavě hromadit, ale díky únavě z celodenního lyžování a všeho kolem jsem naštěstí brzy usnul...
Zase jsem ráno u horké kávy pozoroval ty krásné dívky, ženy a přistihl jsem se, že je očima svlékám...Pak vidím jak se ke mně blíží hřích ze včerejší noci....Tiše se zeptala jestli si může přisednout, přikývl jsem...Ještě tišeji mi položila otázku zda včera "něco bylo" a nervózně upila ze svého šálku...
Odpověděl jsem, že nic, že jen usnula na gauči a raději jsem ji odnesl a vymyslel si, že jsem ji našel dole v kumbálu....Poděkovala mi...a já měl dobrý pocit z té lži...Odcházela mnohem klidněji, než když se ke mně blížila...
Další noc byla na dosah a když jsem večer sám na pokoji knihu otevíral a trnul že někdo zaklepe, raději jsem ji rychle zavřel, vybavil se na noční tůru a vyrazil do hor...Z posledních sil jsem brouzdal sněhem v okolí a vrátil se po půlnoci a hned se zabořil do peřin...
Ráno jsem na kávě už nebyl mezi prvními..únava posledních dní vzala za své a svědomí se ozývalo s hlasy...Jsi ženatý, co tvá žena, jak to vysvětlíš?...Nic vysvětlovat nebudu, křičelo mé ego, proč bych měl...a svědomí zatlačilo někam do ústraní...
Ale....předposlední noc se objevila Marta... bez láhve...prý chce zažít ty hezké chvíle znovu, prý by se chtěla unášet v mé náruči, prý naposledy, prý...prý...a už jsem ji měl před sebou nahou a miloval se s ní znovu...
A dost!!! Křičela duše se svědomím...Už stačí .....a nařídila mi situaci urychleně řešit a další noc už nedovolit žádnou vášeň, něhu a nic podobného......
A já poslechl...další večer jsem vyrazil zase na noční túru a vrátil se skoro k ránu...dal jsem do toho všechnu svou energii co jsem ještě měl...
Následující den jsem odjel hned po snídani mezi prvními. Rozloučil jsem se jen s instruktorkou a omluvil se, že na závěrečné její slovo z pracovních důvodů nemůžu zůstat a že mě to velmi mrzí...
Místo do práce jsem jel koupit velkou kytici a doma jsem ji předal své ženě s láskou, kterou jsem v sobě našel a něžným polibkem se slovy jak moc ji mám rád...
Vše mi opětovala a zeptala se jaké to na kurzu bylo... řekl jsem, že perfektní, že to byl nejkrásnější dárek co jsem kdy dostal...
Smála se a byla ráda, že jsem rád....