"Prostě to zařiď..." - opakoval už po několikáté. Dřív to byl kámoš, teď můj šéf.
" A jak to mám udělat?" ptal jsem se s neznatelným zoufalstvím v hlase.
"Jsi manažer firmy tak se snaž, platím Tě snad dobře".
Já jsem kuchař, připomněl jsem si v duchu, ale je pravda, že co před dvěmi lety jsme založili tuhle firmu byl jsem manažer. Jak rychlé povýšení. Na zdi v mé kanceláři v rámu formátu A4 pyšně visel certifikát - zfalšovaný certifikát, ale to jsem věděl jen já...a taky šéf.
" Tak mi dej na to trochu času...to snad můžeš..." žadonil jsem.
"Ne, do konce týdne musí být smlouva podepsaná jinak zkrachujem“
Bylo mi jasné, že musím něco vymyslet a tak jsem vymyslel.
Následující den jsem u šéfa, svého rádoby kámoše, stál a sděloval svůj plán...
"Takže..." začal jsem ...
"...v pátek v šest u mně doma a vezmi s sebou Kamilu....má pěkné ženské tvary..."
"To je jako celé...?" vytřeštil na mně oči...
" Celé..." odvětil jsem..." A pošli mi pár tisíc na účet ať zajistím detaily..." prohodil jsem ještě na odchodu ve dveřích...
Za několik hodin jsem byl o pár tisíc bohatší…
Nakoupil jsem několik lahví skvělého vína, pivo, objednal obložené mísy, zajistil si skvělé uzené a k němu měl v plánu připravit nejrůznější omáčky...
Na pátek jsem zrušil všechny schůzky a od rána se točil v kuchyni při přípravě všeho co bude potřeba, aby smlouva byla úspěšně podepsána.
Čerstvé rohlíčky, bagetky, jednohubky, to báječné uzené a k tomu několik omáček. Vypadalo to, že přijde tak dvacet lidí místo třech. Omáčky voněly a zářily, zřejmě proto, že tam bylo přimícháno i něco navíc co mělo zajistit úspěch společné schůzky...
Před šestou bylo vše hotovo a brzy se ozval zvonek. ...
...Kamila...
V kukátku vypadala božsky a po otevření dveří ještě víc. Nezklamala, její upnuté šaty dokonale kopírovaly její nádherné ženské křivky a ten výstřih...wow
Pozval jsem ji...věděl jsem... jak miluje pozornost, má vkus a je jednoduše k pomazlení...Znal jsem ji už delší čas a to v tom nejlepším ...jak jinak :)
Pak už přišel šéf a naše oběť. Usedli, nalili červeného vína a hostovali...
Kamila omáčky z duše nenáviděla a pokaždé, když si je chtěl dát šéf, jsem mu nabídl něco jiného...brzy pochopil i beze slov...
Nevypadalo to ani náznakem na pracovní setkání ....hudba hrála, víno teklo proudem a všude se rozléhal smích...Bavili jsme se tak napůl.... totiž my s šéfem jen navenek a uvnitř spíše trnuli hrůzou jak to všechno dopadne...
Kamila byla ze začátku zdrženlivá, ale pak se k hostu více měla a on to ocenil...
Po hodině náš host začal být vláčný, na šéfa jsem mrknul s tichými slovy na rtech " teď nebo nikdy" pochopil, vytasil smlouvu, položil ji na stůl pohotově i s propisovačkou...a bylo podepsáno...
Kamila se na nás podívala...a...pochopila taky... Chopila se oběti, že ji odvede kamsi do noci - nebránil se a poslušně ji následoval.
Objednal jsem taxík a než došli dolů už na ně čekal...
pár tisícovek od šéfa, za výstřih naší kolegyně… vyřešilo následnou péči o nového obchodního partnera...
A bylo to...
teď to vypadalo jednoduše a já měl splněno, ale šéf to začal zpochybňovat co kdyby a co zítra a tak...
"Počkáme...", řekl jsem s rozvahou...
...A nic se nestalo...náš nový partner sice nevěděl jak a kdy podepsal smlouvu, ale uznal, že je to jeho podpis a byl příliš namachrovaný, aby přiznal, že nebyl při smyslech a tak jen pokýval, že vlastně to bylo jeho dlouhodobým záměrem...
A takhle se dělají kšefty ...