Byl jednou jeden mladý bažant. A jelikož byl mladý, nebyl ještě pořádně vybarvený. Tak jako jeho otec a ostatní dospělí bažanti. A on jim to jejich krásné peří tak trochu záviděl. A pořád se ptal, kdy už ho bude mít taky. Navíc jednou potkal v dědině páva. A ten samozřejmě hned roztáhl svůj parádní ocas a natřásal se před mladým bažantem. A machroval. Mladý bažant byl z toho celý smutný a zoufalý. A jak tak šel domů. Uviděl najednou kupku peří. Krásného, barevného. To měl ráno krahujec kliku a ulovil nepozornou mladou sojku.
Mladý bažant chvilku nad tou kupkou peří stál. A nakonec neodolal a začal si ho zastrkávat mezi své peří. Vybíral si hlavně ta delší a co nejvíc barevná. Když byl konečně se svým strojením spokojený, vykročil hrdě z lesa na mýtinu. Těšil se jak všichni bažanti a koroptve puknou závistí nad tou jeho parádou. A vůbec si nevšiml, že ho už chvilku pozoruje krahujec. A tak, než si stihl užít vytouženého obdivu ostatních a své chvilky slávy ….skončil jako krahujcova večeře.
No a ponaučení z toho plyne: NIKDY SE NECHLUB CIZÍM PEŘÍM!!!