Houslové sonáty

Je to zamotané,
jak paragraf, či houslový klíč.
Chci ji poznat?
Být s ní, nebo zdrhnout pryč?

Je to složité,
jako na housle se učit hrát.
Když strunu po struně,
chceš ji objevovat, poznávat.

Je to zamotané,
jak paragraf, klíč houslový.
Chvilku černé, pak zas barevné, růžový.

Kéž byla bych, jako houslový virtuóz,
který sonáty na své housle hraje.
Dobře je zná, naslouchá jim...

je šťastný a více už neprohraje.
Láska dokáže být krásná,
ale občas, je to past.
Jako když snažíš se,
dokonale zahrát Mou vlast.