Ano, už je to tak. Další Vánoce se kvapem blíží. Většina dárků už je poschovávaných různě po bytě. Vánoční cukroví už ho taky krásně provonělo. Zbývá už jen poslední maličkost, bez které by to nebyly správné Vánoce. A to je Vánoční stromeček. Vždy ho pořizujeme na poslední chvíli, protože preferujeme živý stromek, který krásně provoní byt a dodá tu správnou atmosféru.
Počasí venku nebylo nic moc. A tak jsme se rozhodly, že je ten správný čas vyrazit na odpolední drancování Ostravských hobby marketů. Naše první zastávka byla v Hornbachu. Už na parkovišti to vypadalo slibně. Každý druhý zákazník si vezl na vozíku k autu smrček, či jedličku. Chvilku nám trvalo, než jsme našli volný flek na parkování. A pak hurá za nákupy. Samozřejmě jsme si to namířili rovnou do oddělení zahrada. Já celá nadšená pozorovala okolní zákazníky a hlásila jsem „Hele, to je nádherný stromek.“ „Blázníš, dyť by se nám tam nevešel.“ Zazněla odpověď. Cestou jsme nepotkali snad jediný vozík, kde by nebyl i malý, či velký Vánoční strom. Konečně zahrada. Zaparkuju stranou nákupní vozík a vrhnu se na výběr stromku. No ceny jsou teda docela vysoké. I tak mám brzo pár favoritů. Vracím se k našemu vozíku, na kterém už trůní květináč s Čilimníkem. A povídám: „Co ten stromek?“ „Tady jsou moc drahé a ani se mi žádný nelíbí.“ Zněla odpověď. „Ale koupíme ten Čilimník. Je v akci a tuhle barvu ještě nemáme.“ No co, tak ještě nás čekají další hobby markety, tak třeba tam budou mít lepší výběr a příznivější ceny. A ještě jen na upřesněnou, Čilimník v zimě vypadá tak, že je květináč, z kterého trčí 3-4 zelené pruty, na kterých jsou sotva patrné mrňavé lístky. A tak s touhle nádherou míříme k pokladnám. Zařadíme se do jedné z dlouhých front. Všichni mají na vozíku stromky. Smutně se rozhlížím kolem. Vedle nás ve frontě zaparkoval chlap a na vozíku mu trůní 3kavkazské dvou metrové jedle. A tak mi to nedá a nahlas prohlásím: „A fakt nekoupíme normální stromeček? Dyť se to bude blbě zdobit, toto?“ Odpověď: „Co furt máš? Bylo to v akci, nezabere to moc místa a nějak už to nazdobíme.“ Chlap vedle z fronty koukne na nás, pak na obsah košíku. Zdá se, že neví, co si o tom myslet. Tak pokračuji v přemlouvání: „No, ale baňky na tom rozhodně držet nebudou?“ „Však slaměné ozdoby jsou lehoučké. Nějak to vymyslíme.“ Zazněla odpověď. „No, toto neudrží ani papír, natož baňky, slaměné ozdoby, nebo kolekci.“ Odpovídám já. „Však kolekce nemusí být na stromku. Dáme ji do misky pod něj.“ Zazněla hbitá odpověď. „Ani to nebude v té kupě dárků vidět, jak je to mrňavé a nevýrazné.“ Kontruji. „Tak to postavíme na židli, či stolek.“ Přišla hned pohotová odpověď. Tvářily jsme se samozřejmě smrtelně vážně a začaly naší debatou přitahovat pozornost ostatních nakupujících. „Koupíme toto a konec debaty.“ Zazněla přísná odpověď. Poslední pokus. „A světýlka? Ty tam nepůjdou rozhodně dát.“ „Nějak to vymyslíme, nebo bude letos bez. Bylo to v akci a nebudeme utrácet tolik peněz za věc, co pak stejně vyhodíme. Tohle na jaře zasadíme na zahradě a bude dělat parádu spoustu dalších let.“ „No tak dobře no. Máš pravdu. Ale zdobit se to bude stejně blbě.“ Odpovídám smutně.
Pán ve vedlejší řadě souhlasně pokyvuje hlavou. Myslím, že dumá nad tím, jak tu naši nádheru nakonec nazdobíme. Kdyby jen věděl, že si celou dobu děláme srandu.
Stromečky nakonec byly 3. Jeden u mě nahoře, jeden dole v obyváku a taky jeden venku na terase pro zvířátka. Tak jako posledních pár let.
18. 9. 2022