Před 6000 lety bůh Zoom přemýšlel o tom koho seslat na Zem aby byla oplývala krásou a inteligenci,
a proto vzal své žebro, vyrval si z hrudi kus srsti a stvořil psa kterému vdechl svou duši. Pejsek běhal
běhal po loukách, stepích a lesích a chytal myši, potkany a krysy "Jmenoval se Jorkšír". Bohu Zoomovi
ho bylo líto jeho samoty a tak stvořil podobným procesem i kočku, ale aby je od sebe trochu rozlišil udělal
kočce velký dlouhý nos. Kočka jménem Persi se živila obdobně jako Jorkšír, skoro vůbec neměla ochotu
se věnovat tolik lovu, ale spíše se věnovala svému zevnějšku, hlavně srsti a svému dlouhému nosu,
kterému věnovala hodně času. V pralese kde žili byl moudry vládcem obrovitý slon jménem Bigjong, který
si povšimnul pracovitosti Jorkšíra a tak ho nadchnul, že mu dal nabídku:"Podívej Jorkšíre nechtěl by jsi
bydlet u mne na zámku. Mám tam spoustu hlodavců a my sloni z nich máme ukrutnou hrůzu?" Jorkšír se
se zamyslel... "Proč ne, aspoň budu mít jistotu domova, jistou stravu a pánička který má charizma." A tak
se spolu vydali na zámek kde se Jorkšírovi velice dařilo.
To všechno sledovala Persi, která začala Jorkšírovi závidět a tak se rozhodla vymyslet plán jak se vetřít
na zámek. Věděla kudy chodí Král Bigjong na své cesty panstvím, proto na stezku položila vedle sebe 20
myší a jednu držela v zubech a čekala na jeho příchod. Bigjong se zanedlouho objevil a Persi s pečlivostí
ukládala další myš vedle ostatních úlovku. ,, No to zírám, takový úlovek." Říká král. "To nic není". Odvětí
Persi a dodává: "Běžně chytám myší jednou tolik a se zdviženým ocáskem se otírala slonovi kolem nohy.
Sloni král se zamyslel a povídá : "Nechtěla by jsi jít semnou na mé panství, žije u mne pes Jorkšír, mohli
by jste žít u mne oba". Persi souhlasila, a tak se odebrali společně na zámek.
"Podívej Jorkšírku vedu ti pomocníka". Povídá Bigjong. Jorkšír vytřeštil oči a povídá: "Co je to za nosáče,
raději jdu chytat krysy". A šel. Král Bigjong řekl Persi ať si odpočine v komnatě určené pro ní. Jak šel čas,
tak Jorkšír stále tvrdě pracoval, ale Persi se stále jenom pelešila v největší posteli na zámku, tupírovala si
srst, pilovala nehty a když ji řekl Král Bigjong, že by měla něco dělat a ne se jenom pelešit, tak se mu začala
otírat kolem nohou a líbezně vrnět, ale ba co víc ještě myši co nachytal Jorkšír s klidem spořádala a ještě na
něho dělala dlouhý nos. Když už ale dokonce začala Jorkšírové úlovky nosit Kárli Bigjongovi k nohám s tím,
že je sama nachytala, došla Jorkšírovi trpělivost. Král začal Persi vychvalovat za její úlovky a Jorkšíra
napomínal za slabé výkony. Jednoho dne Persi opět po taji ukradla Jorkšírovi devět myší a na svém nose
je hrdě nesla Králi Bigjongovi. Jorkšír se za ní rozzlobeně pustil a začal ji honit dokola okolo Bigjonga, který
se nestačil divit. Jorkšír ji popadl za nos a kutáleli se spolu sem a tam po celém sále, až najednou kočka
zařvala a bylo najednou ticho. Jorkšír seděl na jedné straně s Persininým nosem a na druhé straně Persi
úplně bez nosu s vytřeštěnýma očima. Král Bigjong jenom prohlásil: "Každému co mu patří".
Nic nedělat a ještě na poctivého pracanta dělat dlouhý nos se vůbec nemusí vyplatit jak zjistila Persi.
Od té doby mají všechny perské kočky placatý čumáček, myši nechytají, pouze jsou ozdobou, chloubou a
mazlíčkem svého pána. No a jorkšírové jsou na tom podobně, ale pokud jdou s pánem na procházku, tak
se občas zastaví u nějaké té myši díry a vytrvale číhají na nějakou myšku.