Když blíží se vánoce a dny příliš studené,
to je správný čas na domácí maso uzené.
Táta vezme kabelu a cestu podniká,
navštívit do města nejlepšího řezníka.
Řezníku za pultem rázem vysloví pochvalu
a z různých druhů masa vybírá si pomalu.
Krček jak mozaika... !
Slanina na pět prstů... !
Bůček pěkně prorostlý... !
Oční bulvy tátovi jednou tolik narostly.
Maso se s česnekem a solí položí na troky.
"Stejně jako loni, tradičně jak před roky."
Po tři týdny maso převracet musí,
čichem a tuhost masa taky zkoušet zkusí.
Dřevo na uzení dává bukové - sušené,
ať krásnou barvu a vůni má to jeho uzené.
Uzení masa je stará rodinná tradice,
na topeništi nechybí ani se svařákem konvice.
Když táta poslední kus vytáhne z udírny,
spadne z něho napětí a pocit má nesmírný.
Večer dýmem očouzený shodí kabát a válenky,
a k uzenému donese ze sklepa láhev pálenky.
Kdo uzení podcení, tomu třikrát běda!
Uzení je alchymie.
Uzení je věda.