Nad šachtou se kola točí,
v dole muž, má černé oči.
Zbíják v ruce hard rock hraje,
uhlí pod ním jak ledovec taje.
Na kůži lepí se mu antracit,
má to monstrum vůbec cit?
Drsný slovník a muskulatura,
zdalipak ví, co je to kultura?
Toto byla o hornících moje představa,
až do dne, který se tak často nestává.
Potkala jsem ho na vernisáži,
kde nabídl mi paži v paži.
Dnes píše knihy, skládá básně,
na housle též hraje krásně.
V hudbě vnímá každý tón,
když dohraje, uběhne i maratón.
Vztah i po sedmdesátce mezi námi kvete,
prý horník je jen kus hroudy?
V tom každá se však snadno splete.
Možná měla jsem jen kus štěstí,
že muž můj vládne rozumem, ne pěstí.
Jsem s ním šťastná, mám ho ráda,
mám v něm oporu, manžela i kamaráda.