Byli jednou dva krtci-Krt a Vrt, nerozlučná dvojice, která brázdila louky,
pole a zahrádky celé naší obce. Jednou si ale řekli, že by se mohli usídlit natrvalo. Jednoho dne se objevili před zahrádkou pana Krajiny a paní Kra
jinové. "No teda, podívej Vrte jaká je tu překrásná zahrádka." Povídá Krt. "No to teda čučím, tady nám bude dobře Krte a ten trávník je nádherný!" Zaradoval se Vrt a dodal: "Určitě majitelé budou rádi, když jim tu zahrádku pěkně provzdušníme." A s jásotem si to namířili za plot přímo do zahrady.
Pan Krajina ležel na kanapi, četl si noviny, když v tom zakřičí u okna paní Krajinová: "Táto podívej se na náš trávník, jsou tam dva krtince jak náš dům!!" Její tvář byla červená, zelená a potom zase fialová a tyto barvy se neustále měnily dokola přičemž vyběhla na dvůr a zběsile hledala lopatu. Když ji našla, držela ji nad hlavou a utíkala přímo ke Krtovi a Vrtovi. Ti seděli každý na své hromádce a čekali na uvítanou s Paní domu. "Ale to nevypadá Vrte moc dobře, ta paní vypadá nějak podrážděně." Zamumlal Krt a najednou na jeho hlavu padala vší silou lopata. Šup do domečku a jen tak tak si zachránil život. Ve chvíli lopata letěla i na Vrta, který pochopil, že s touto paní asi kamarád nabude a opakoval Krtovy pohyby. Z jejich příbytků zůstala jen placka a bylo jasné jak facka, že je tu nemají rádi.
Schoulili se do klubíčka a šli raději spát. "Vždyť ráno je moudřejší večera." Sny neměli nikterak hezké.
U Krajinů taky nebylo veselo. Paní Krajinová nadávala panu Krajinovi jak je lhostejný k zahrádce. "Táto tobě nezáleží jak vypadá tvůj trávník, tvoje chlouba a ti krtci musí okamžitě pryč stůj co stůj. "Pán Krajina byl starý vysloužilý horník a v podzemí strávil mnoho let života, proto se na věci díval troch jiným pohledem. "Mámo neboj se, já se s těma klukama domluvím po havířsku."
"No to bych řekla a pořádně s nima zatoč." Odvětí paní Krajinová.
Ráno si pán Krajina přivstal již ve dvě hodiny a odebral se potají do své
dílny. Když kohout zakokrhal potřetí pán Krajina vyšel z dílny a v ruce nesl malý, miniaturní důlní kombajn, právě takový s jakým pracoval on sám. Přišel již k nově navýšené hromádce od Krta a Vrta, hlasiťě zapískal a kombajn položil na krtinec a povídá. "Já vím kluci máte strach, ale já vám neublížím." Krt a Vrt nastražili uši, pro jistotu jenom naslouchali, ale
ze strachu nevylézali ven. "Tady jsem vám něco přinesl, abyste si ulehčili práci a zdraví, ale musíte se chovat k okolí šetrně. "Najednou se ozval přes plot soused. "Tak jakpak sousede krtci, krtci?" A škodolibě se usmíval." "Jó krtci, ale já jsem si je sem pozval schválně, aby mi pomohli s pozemkem je toho asi na mě moc." Soused jménem Hrubý se dal do ukrutného smíchu. "Tak na to si počkám, to musím říci ženě!" Smích byl slyšet dlouho z jejich chalupy. Krt a Vrt všechno dobře posluchali. "To je ale mizera ten pán Hrubý co říkáš Vrte?" "To teda ano Krte, a náfuka." Bylo jím líto pana Krajiny a tak si řekli, že mu pomůžou co to jen půjde. Jen co pan Krajina odešel domů, krtci vylezli ven a dobře si prostudovali onen dárek zvaný "Kombajn" a hned ho vyzkoušeli. "To je jízda." Radoval se Krt a Vrt mu jeho slova jenom schvaloval. Dokonce za nima nezůstávaly žádné krtince. Ale oba výtečníci se rozhodli dát za vyučenou škodlibému sousedovi panu Hrubému, který zrovna slavil šedesáté narozeniny.
"Měli bysme mu dát nějaký krtkův dort k těm narozeninám." Uchechtnul se Krt.
"Já myslím, že si jich zaslouží rovných šedesát, když má ty narozeniny." Smál se Vrt, až se za břicho popadal. Dali se do práce a za malou chviličku vytvořili na trávníku pana Hrubého šedesát krásných krtinců a na přední z nich vyvěsili malý transparent "Všechno nejlepší" a utíkali do bezpečí odkud sledovali co se bude dít.
K panu Hrubému přijeli první gratulanti, které vyběhl s manželkou uvítat. "No to je ale hrozný trávník, že jo Jaroušku." Říká jedna gratulantka svému manželovi. Pan Hrubý, který si této spouště nevšimnul se otočil směrem k trávníku a málem se propadl hanbou. Jeho manželka začala křičet přes plot: "Krajino ty mizero to jsou ti tvojí krtci, které sis tu dotáhnul kdoví odkud." K ní se přidal i pan Hrubý a překřikovali se tak hlsitě, že ani nepostřehli, že hosté odešli raději domů. Pan Krajina stál doma na zápraží s paní Krajinovou a jen se na sebe usmívali. "Na každého jednou dojde." Pokyvovali hlavou. Krt a Vrt sledovali tu rotyku(rozruch) se zdviženým obočím a povídali. "Kde se v lidech bere tolik zloby?" A zalezli
do pelechu. Krajinovi také, ale paní Krajinová stále nemohla pochopit jak
je možné, že jejich trávník je krásně zelený a Hrubí mají najednou ze zahrady oraniště. Jen pán Krajina, Krt a Vrt věděli svoje.
Tak příště zase o tom jak Krt a Vrt sadili panu Krajinovi brambory.