Na zahrádce se svou ženou, plánujeme dovolenou, každým rokem jezdím k moři, se svou láskou vyvolenou. U branky pošťák zvoní, dopisem v ruce mává. Možná za rychlost pokuta a nebo dobrá zpráva? Byl to rozkaz povolávací a maskáče k tomu, budu trávit dovolenou někde u Chersonu. Tak se loučím s rodinou v očích všichni slzy, nebojte se děti, ženo, já se vrátím brzy. Posílám domu smsku, že se brzy vrátím domů. Že bych přišel o život? Nesmím věřit tomu. Na mramorovém stole leží moje tělo, dívám se na něj z výšky a křičet se mi chtělo. U hřbitovní jámy stojí davy lidí, já stojím mezi nimi, avšak nikdo mě nevidí. Hrst hlíny dopadla na víko, rakev se ve tmě ztrácí, sled života se v sekundách jak film v mé hlavě vrací. K poctě salvy přeruší tento pietní klid, chvíli můžou zúčastnění o životě bdít. Odcházím s prosbou jedinou, ať všichni moudří lidi, nevolí ješitné egoisty, co jen své cíle vidí.