Když dovolená v květnu a chcete ji strávit u moře, tak jedině v Dubaji anebo Egyptě. Manželka opět vybrala tu posledně jmenovanou možnost. Já jsem důrazně odmítl s tím, že nechci opět strávit 10 dní na toaletě s toaletním papírem vlevé i pravé ruce a prdelí jak orangután. "Ale prosím tě, nepropadej panice." Za hodinu jsme měli vybraný na internetu pobyt v malebném Marsa Alám no poloostrově Sinaj. Opravdu krása... korálové útesy, krásný hotel vhodný svým klidem pro starší klientelu, co víc si přát. První naše strava byla večeře, na kterou jsme se už těšili. Vstoupíme do jídelny, já jsem zůstal stát jak opařený. Na stěně u rautového stolu se rozprostírala malba, třikrát šest metrů Leonardovy "Poslední večeře". Manželka prošla kolem mě s talířem v ruce a už si ládovala pořádnou porci žvance. "Co je.... ty nejíš." "Nezlob se na mě, ale tato malba mistra da Vinci mi sebrala apetit." Dívám se kolem sebe a nestačím se divit. Ti lidé hlavně z Ruska si vůbec neuvědomili co tím obrazem chtěl Egyptský Muslim říci(obžerství je zakotveno v Bibli jako hřích. Ale oni né... jen co nedojedli večeři, šli si nabrat kupu jak chalupu zákusků, ve kterých se prohrábli a opět nechali nedojezeno. Poláci si dokonce plnili tašky, asi jim nic není svaté(panbičkáři). Pochopil jsem. Zvedl jsem se, zašel jsem si pro talíř... nabral jsem si tolik, abych se střídmě najedl. Zamířil jsem si to k nejbližšímu stolu u obrazu a sedl si čelem k němu. Každý den jsem si s Kristem zažil jeho poslední žrací orgie a ti lidi za mnou dál nechávali hromady jídla na stole. Když jsem odjížděl, symbolicky jsem se v jídelně pomodlil a dal jsem Kristovi palec nahoru. Což bylo podstatné.....neměl jsem běhavku a o to jsem si užil víc času u moře. Tak ahoj v cizině a nedělejte národu ostudu.