Kdo by se netěšil na to, přerušit školní rok a oddáchnout si na horách, a proto jsem se hlásil na lyžařský výcvik hned mezi prvními žáky SOU ČKD Praha. Na učňáku jsem se věnoval atletice a dalším sportům, ale sjezdové lyžování nebyla moje silná stránka, spíše jsem se mu vyhýbal. Vůně horského vlhkostí nasyceného vzduchu v Krkonoších mě nutila zúčastnit se této velkolepé akce. Výhodou bylo to, že jsme nemuseli kupovat na tak relativně krátkou dobu nové lyže, jelikož nám škola zapůjčila erární, což se později ukázalo jako velice výhodné. Cestou autobusem do našeho centra radovánek "Vrchlabí" jsem vzpomínal na svůj první a zatím poslední školní výcvik na Chatě Tetřev "Velký Polom", kde jsem získal zlatou placku v sokolském závodu na lyžích (obdoba biatlonu, ale na klasických lyžích s azimutem). Horší to bylo na sjezdovce. Moje vzpomínky přeruší až spolužáci: "Už jsme tady!" Krásná idylka. Sněhová nadílka byla bohatá a sluneční třpyt odrážející se od sněhu mi zaslepoval oči, což bylo ovšem příjemné. Museli jsme se prošlapat sněhem, který krásně vrzal pod náporem pohorek až k chatě ČKD v obci Strážné. Krásná romantická budova, u kreré se dal tolerovat i zápach z místní žumpy "Tenkrát zimou normální jev." Hned po obědě se šlo na malý svah, kde se měl kolektiv rozdělit do skupin podle lyžařských schopností. Nejúsměvnější byl asi výkon Josefa Havelky, který mněl kulicha s obří modrou bambulí. Hned po startu zamířil mimo lyžařský sektor a mizel mezi mladými smrčky. K zahlédnuti byla jenom jeho velká bambule jenž najednou zmizela, ale místo jeho konečné označil smrk, který se zatřepal až z něj opadal sníh. Pepu jsme našli pod přikrývkou sněhu v beznadějné pozici, z které jsme ho nějak rozuzlili. Moje jízda nebyla taky vůbec nikterak oslnivá. Sjel jsem kopec takzvaně ve vajíčku, a byl jsem rád, že jsem velkým obloukem zastavil. Verdikt instruktora zněl "Hruboň skupina č.1." Čím jsem si to zasloužil nevím. Kluci mi okamžitě řekli:"Proč máš takové dlouhé lyže,... na sjezdovce se udřeš." Jenom jsem prohodil "Tak mi to řekl otec. Délka lyží, rovná se tvojí výšce plus 20 cm nad hlavou." To samé potvrdil i soudruh učitel tělocviku. Druhý den ráno jsme vyrazili na sjezdovku. Byl to pro mne významný den hned ze dvou důvodů. Ten prvý, že jsem slavil 18té narozeniny a ten druhý, že se popasuju s elitou na sjezdovce. Na vrcholu sjezdovky při pohledu dolů mi nějak změklo jak hýžďové tak i lýtkové svalstvo. Instruktor mi dával poslední povely k technice lyžování. Já jsem se, ale dal do pohybu a fičel jsem dolů. Zmohl jsem se na jednu christiánku a u druhé jsem napíchnul lyži zasněženou muldu, přičemž jsem ji zlomil. Kluci z toho pochopitelně měli jundu. Instruktor u mne zastavil se slovy: "Ty jsi kousek, hele dám ti doprovod a skočíte si na chatu pro náhradní lyže." Zhruba za hodinu poté co jsem si vybral lyže o třicet centimetrů kratší jsem se hlásil s novým odhodláním na sjezdovce. Vyrazil jsem vstříc novým úspěchům ve ski sportu. Opravdu kratší lyže se lépe ovládaly i rychlost byla menší, kochal jsem se jízdou. Náhle z neznámých důvodů mě začala křižovat dívka "patrně podobných kvalit jako já" a bylo zaděláno. Přejela mi přes lyži, převrátila se na záda a pokračovala s moji pravou odepnutou lyží v jízdě ležmo. Já jsem ujel s tou jednou lyží asi deset metrů kde jsem sebou sekl a v tom momentě se mi odepla druhá ski, která se volně pohybovala směrem dolů sjezdo- vkou. Vše sledoval člen horské zachrané služby, který se pustil svahem za lyží, ta mizela daleko v dolině pod vlekem. Přišel jsem do cíle sjezdovky zcela zdrcen. Dívka, která použila mojí lyži jako jakési sjezdové lehátko mě už čekala se svým tátou u vleku. Dostavil se i člen horské služby s mojím druhým prknem se slovy "Bohužel nevydržela náraz do stromu a praskla." Korunu tomu ještě nasadil přijíždějící instruktor: "Hruboň tak to je už moc, dvoje lyže za den!" Dívka se mne zastávala, ale připadal jsem si jak hornický učeň(cyp). Říkám ji: "To je oslava narozenin jak vyšitá."Jen řekla: "Přijď večer do hospody, spláchnem to." Povídám: "To asi neklapne, jsem tady se školou na výcviku a třídní nás hlídá jak oko v hlavě... Ale uvidím." U večeře to vřelo, zážitků hromada, že nebylo slyšet vlastního slova. Třídní mi veřejně pogratulovala k osmnáctému výročí ač nezapomněla vzpomenout vzniklou škodu ČKD na ztrátě sportovního náčiní (lyží), ale s úsměvem mi předala dvouposchoďovou bonboniéru, kterou jsem ocenil a rozdal mezi spolužáky. Všem jsem koupil čepovanou kofolu a tatranku. V makovici mi zrál plán. Obešel jsem všechny kluky co již mají osmnáct let a kuráž "Bylo nás šest." Vysvětluju: "Kluci ta holka co mě dneska srazila mě pozvala do místní hospody, tak mě napadlo, že bychom tam mohli dát dva škopky na ty moje narozky." Asi nebudete věřit, že kluci s rozzářenýma bulvama a úsměvem na rtech souhlasili (byli to totiž větší experti než já). Třídní měla s instruktorama plno práce ohledně dalšího programu na další dny, a proto jsme si byli jisti, že to vyjde. V 19hod jsme zdeřili přes okno jako kdyby hořela chata. Dorazili jsme do hospůdky. Moje "Krasavice" už seděla s tátou u stolu. "Ahoj!" Pozdravila nás na dálku a pokynula rukou směrem k nim. "Vemte si dvě židle vedle od stolu, je tu jenom šest míst." Konečně přišla chvíle kdy jsme se mohli představit. "Dovolte, abych se představil, Pavel...nějaký Hruboň." Dívka se usměje: "Lenka Trnová...můj papá. " Ukázala na otce. Lenka se přiznala, že oslavila před měsícem také 18té narozeniny. Tak jsem se zeptal co si dá: "Výjimečně kofolu s rumem." Tátovi Lenky jsem objednal budvar stejně jako klukům. Začala volná zábava, kterou přerušil příchod nového hosta. Byl to onen horský záchranář, který mi naháněl lyži a spustil hned ve dveřích: "No to jste hele neviděli, dneska tu byl borec, kterej za den zlámal dvoje lyže, tak to tu ještě nebylo." Najednou mi došel humor. A to ještě dodal: "Za chvíli přijdou instruktoři a učitelka z ČKD na soudružský pokec." Ve mě hrklo jak ve starých pendlovkách. Kluci už byli připraveni k úniku. Dal jsem peníze Lence ať zaplatí útratu a rozloučíli jsme se: "Nikomu ani muk!" Malým oknem na toaletě jsme proklouzli jako úhoři. Po cestě nás čekal ještě únik za smrčky, před procházející naší generalitou. Pak už jenom šup přes další okno do pokoje a podělení se s dojmy s ostatními spolužáky. S Lenkou jsem se už nepotkal. Odjela s otcem brzo ráno do Litvínova kde bydleli, ale vzpomínky nejen z toho dne, nýbrž z celého pobytu v Krkonoších mi zůstaly v paměti i po čtyřiceti letech.