Můj táta byl silný Lach a dával mi moudré rady. Pokud jsem něco pokazil, tak stál za mými zády. Byl to můj vzor, před ním jsem i klekl, ale jednou mi po pivě v nahotě řekl: Kdo pod stolem se narodil, tak tam navždy zůstane.... a když hlavu vystrčí ,tak po ní palicí dostane. Když jsem dovršil patnác let, ptal jsem se mojí matky.... nešly by slova tá.... přehodnotit zpátky. Matka jen tiše řekla.... to byly její vlohy... opusti synku můj, od stolu ty čtyři nohy. Tak jsem vzal ranec a šel jsem do světa... poznal jsem lidi... i jak krásná je "Planeta". Spadl jsem ze země na střechu, a vidím více do dáli.... spadl jsem ze země na střechu a pod stolem zůstali....jen malí. Není však nad to ... vrátit se domů... do Lašska, do Beskyd k tátově stromu.