Ahoj. Zdravím ,,Pisálky"a všechny lidi co rádi čtou a píšou. Na prvním srazu Pisálku padl návrh na téma příštího sezení, a to věštkyně. Na první pohled triviální termín, na který se dá splodit cokoliv. Ale opak je pravdou. Ať přemýšlím jak přemýšlím,v hlavě mám vákuum jak ve dvoustovce žárovce. Termín srazu se blížil a pořád nic. Tak co, budu vypadat jak houba a omluvím se z nemoci jak ve škole. Ale jak už to u bytosti našeho ražení bývá, vzbudil jsem se ve dvě hodiny v noci a bylo vymalováno. Vzpomněl jsem si totiž na základní devítiletou školu. Konkrétně na soudružku učitelku Gýlovou. Měl jsem totiž při výuce jeden problém. Pokud vysvětlovala nějakou látku zamyslel jsem se tak urputně, že jsem nevnímal další výklad. Posléze jsem se přihlásil a mluvil k tématu, který už byl dávno pasé. Pavle sedni si, z tebe bude jednou filozof. V té době mi tento termín nic neříkal. Ale podle smíchu celé třídy jsem pochopil, že jsem vedle. Bodejť by né, když jsem mluvil o Přemyslovcích a to už se probíral Klement Gottwald. Za nějakou dobu při hodině jazyka českého jsme měli odevzdat doma zpracovanou slohovou práci. Téma slohové práce - napsat obsah knihy, kterou jste četli v poslední době. Katastrofa. Jelikož moje mimoškolní aktivita probíhala pouze na hřišti, dvorku či v povodí řeky Lučiny a vracel jsem se domů společně s tmou, bylo jasné že po výprasku na četbu nebyl čas. Jak teda splnit daný úkol.Podíval jsem se na naší knihovnu a přečetl na hřbetu knihy autora Ernes Thompson Seton. To by bylo, ale co obsah. Musel jsem si ho vymyslet sám, jakožto i název knihy "Karavana". Tak jsem ty svoje výplody naplácal na A4. Ráno sbírala soudružka učitelka z kraje lavic všechny slohové práce. Měl jsem po těle divné mravenčení. Učitelka si sedla za katedru, položila slohovky na stůl a začala listovat, vytáhla jednu z prací a zvolala. "Hruboň k tabuli." Mravenčí kyselina ve mě začala fungovat na plné obrátky. "Tak nám teď řekni Pavle něco v kostce o knize "Karavana"." Tak jsem začal o beduínech a jejich cestách. Fantazie mi nechyběla. Samozřejmě že úča na to měla svůj názor a řekla. "Tak se posaď Erneste Thompsne. Z tebe bude jednou veký literát." Jiného dne jsme zase měli sportovní den s družební sousední školou. Mojí silnou zbraní byl skok vysoký, daleký a hod granátem. Při hodu granátem jsem očesal listy místních topolů a hodil 74m. S přehledem jsem vyhrál a učitelka prohlásila. Ty se Pavle jednu zúčastníš Olympiády a budeš stát na bedně. Zase jiný den. Blížil se konec školního roku a to byl čas různých výletů po hradech a exkurzích různých podniků. My jsme navštívili Důl Dukla. Kluky fyzicky zdatné tato akce velmi zaujala. Při zpáteční cestě do autobusu mi učitelka řekla. Pavle, když se dívám na tvůj dosavadní prospěch, tak by ti ta šachta kopla. Proč o tom všem píšu. Ona totiž tahle soudružka učitelka byla opravdu moje věštkyně a "Sibyla". A to nemluvím o tom že jednou pronesla: "S tebou nevydrží žádná ženská." To se projevilo v prvním manželství. Na šachtě jsem skončil po studiu v Praze. Na Olympiádě jsem nebyl, ale stál jsem na bedně v hodu kladivem v Praze, když jsem vyhrál místní přebor. Nejsem velký literát, ale píšu takzvaně do šuplíku. Nejsem studovaný filozof, ale zabývám se sociologickou studií mezilidských vztahů a to nejraději v hospůdce. Takže ta moje soudružka učitelka Gýlová byla vlastně věštkyně. A jak už to u věštců, proroků, sudiček a okultistů bývá, občas se do něčeho trefí. Nemám pravdu?