Blíží se Vánoce... je to šest let co jsem ovdověl, manželka zemřela na infarkt, ženám cigareta na zdraví moc nepřidá. Proto se často ubírám ke vzpomínkám...hlavně těm hezčím. Víte jak to je ve vztazích. Slunce střídá déšť a někdy i krupobití, ale pak se zase vyčasí. Vzpoměl jsem si na kolegu Mirka. Pracovali jsme spolu pětatřicet let na Dole Lazy (pro mě pořád AZ), než jsme se odebrali do hornického starobního důchodu. Mirek byl chlap jak hora, čestný, robotný, vtipný, udřistaný, ale správný tvrďák. Žil s manželkou Jarkou, které stále dával najevo, kdo je Vládcem rodiny. Kdes byla, co jsi dělala, jakto že není pivo v lednici, proč si kupuješ takové drahé hadry. Jindy zase... pokom jsou ty děcka, ty je nic nenaučíš...klábosíš s babama při kávě a na děcka nemáš čas. Takto se mi vždycky vylil na rameni v hospodě při desátém pivě. Pak zvedl hlavu a řekl... Jdu se pomazlit k Milušce (přítulná robka z Rychvaldu. Domů se vrátil ve dvě ráno, aby se ještě stačil vyspat na šichtu. "Kde jsi byl ty ožralo", pustí se ve dveřích Jarka do Mirka. "My jsme... schůzovali..." "Já tě vyschůzuju ty kurevníku" a dala mu výchovnou facku. To neměla robit. Mirek se rozmáchnul... Jarku udeřil pod oko, ruka odsředivou silou rotovala dál do futer. Ráno si Mirek přišel se sádrou vyřídit nemocenskou a Jarka si šla koupit ten nejlevnější maskovací pudr pod oko. Tak to byl celý Mirďa, zralý na odchyt. * S Mirkem a Jarkou jsem se neviděl šest let, tak jsem se rozhodl, že je navštívím. Jelikož uplynula dlouhá doba co jsme se neviděli, telefonicky jsem se ohlásil. Mirek byl štěstím bez sebe. Přijď kamaráde no konečně jsi se ozval...tak přijď, dáme po štamprli. Koupil jsem láhev zlaté slivovice a Jarce puget růží. Vstoupím do paneláku a musím šlapat pěšky do sedmého patra. Zas nejede ten zasraný výtah. Po zaklepání na dveře mi otevřel Mirďa..."Vítej kamaráde!A...h...o'...j","Počkej musím se vydýchat." " Zas ta kurva nejede co..." "No to máš pech",odvětil Mirek.Předal jsem mu láhev...." Děkuju, ale tu kytku předáš Jarušce osobně až přijde z práce, šla si vyřídit nemocenskou. Pojď sedni si," a už nalíval štamprličku. Udělám ti hned kafíčko a nakrájím svíčku a bůček. Kolem se moc nedívej, vysával jsem včera a to prádlo jsem vytáhl z pračky teprvé před hodinou." Mirek položil kávu a ty dobroty na stůl s dovětkem..."Jez to bez chleba chlape." Konečně se posadil. * Lidi, přede mnou seděl úplně jiný Mirek. Na váze mu chybělo třicet kilo váhy, byl galantní a pod okem měl monokl. Otázal jsem se ho, jak k tomu přišel." Ale taková prkotina. Jarka pracuje na huti jako jeřábnice a přišla předevčírem domů po půlnoci. Tak jsem na ní vyjel..."Kde se chodíš kurvit." Jarka se rozpřáhla dala mi ránu pod oko a ruka odstředivou silou skončila v zárubni a posléze v sádře... Přeruší ho odemykání dveří... Po chvíli do obývacího pokoje vstupuje Jarka. "Ahoj vy dva "Ožungři" a dodává..."Ten přesčas v té robotě mě přišel draho." Pochopil jsem, že místo zálet pracovala o dvě hodiny déle. Sedla si... sama nalila všem po štamprli a potom jsme se bavili a smáli až do rána. Kytku, na kterou jsem zapomněl a polibek, jsem dal Jarušce, až při odchodu domů. Akorát teď nevím, kdo je z nich vládce rodiny...asi oba. Jak říká básnířka a spisovatelka paní Oga Tlučková ...časy se měňo.Přeju všem... Veselé Vánoce... lásku a porozumění. Váš Pavel Hruboň