Vstala jsem a hle, můj muž vedle mě neležel. Kde tak může být? Vždyť jeho období andropauzy je naprosto nekonečné. Umamranost, mrzutost, neustálé stěžování si, jak je všechno špatně, prostě muž po padesátce.
Ne, je to snad sen? Slyším v kuchyni praskání oleje, cibule a šunky na pánvi, které dohromady vytvoří magickou směs chutí a vůní, které uspokojí i mou umami chuť.
„Co to má znamenat?“, zeptám se jemným hláskem plného empatie. „Ty už jsi vzhůru? Přece ani venku nesvítí slunko, je škaredě, prší.“
„No jo, miláčku, už jsem si říkal, že té andropauzy a věčných stařešinských nálad mám dost. Musí s tím být pro jednou konec!“
„Dnešek začínáme míchanými vajíčky. Ty totiž, má drahá polovička ke snídani na tácku do postele spolu s čerstvým Latte Machiatto s karamelem miluje. A já jsem si řekl, že je čas ji plnit přání.“
Vajíčka se ve své krémové konzistenci podporované dřevěnou vařečkou po babičce pomalu a líně valí napříč pánví. Krásně žlutá barva, zlatavá cibulka a nádherně propečená šunčička. No kdo by si nedal?
Dopoledne nás čeká procházka po lesoparku, jen počkej, co všechno uvidíš! Projdeme se kolem obory k tomu našemu krásnému „moři“. Obora plná zvířátek lesních i domácího dobytka je jedna z dalších definic našeho krásného parku. Chytneme se za ruce! Chci být romantik! Reálný romantik! Romantik realista! Vnímat aktuální okamžik! Po obědě v místní zámecké restauraci se vydáme na bazén a po bazénu do kina a a a … nech se překvapit.
„Ale pořád prší!“, pronáším plná důvtipu. „Já to svou myslí a s energií vesmíru zařídím tak, aby nepršelo!“
Chvilku ticho a já si jen a jen užívám vůně tohoto geniálního kuchařského umění. Po dalších 10 minutách kráčí můj muž s připravenou snídaní směrem k našemu manželskému loži.
NAPROSTÁ IDEÁLKA, BY SI MOHLA LECKTERÁ ŽENA POMYSLET.
Snídani pokládá na má kolena, na mou část lůžka, na mou část peřiny, horké dno tácku mě hřeje na mé nožky. No, jenže to by nebyl můj muž. Ještě se ke mně naklání, abych dostala polibek z pravé lásky, jenže při oddalování od mé tváře ho sekne v zádech.
Jen slyším dlouhé a hlasité AU!
„No jo, a je po procházce.“, pomyslela jsem si.
„To jsem jako nečekala. No nic, tak místo procházky obývák, místo obědu rozvoz, místo bazénu vana a místo kina televize.“
Nenadarmo se říká, že MUŽI NESTÁRNOU, ale i tento den zdá se mi poněkud nádherný!